Autor: Šumivo

Gabriela Penn – Phase

Gabriela Penn

Gabriela Penn hraje techno. Tím jsem shrnul asi 90 % informací, které se o ní kdekoliv dají najít. Na last.fm má monstrozních 28 posluchačů. Krom toho je z Nizozemska, má podle fotek tetování minimálně na dvou roukou, mrňavýho psa, ráda si občas hodí selfíčko na facebook a nedávno se jí narodila neteř, která je podle všeho člověk.

Techno, který hraje, je hodně slušný. Přímočarý, s celkově temnější atmosférou, zkrátka nic, co byste se měli stydět pustit na narozeninách vaší babičky, až na devátý pokus sfoukne i tu třiaosmdesátou svíčku. Žádná revoluce to není, ale už jen jako seznámení pro případ, že by někde poblíž hrála naživo, to za to stojí. Hádám, že živý sety bude mít vynikající.

V Dropboxu najdete vynikající třísongové EP Phase. To můžete najít i na Beatportu, kdyby se vám za to chtělo utratit nějaké drobné, za které si pak Gabriela bude moct nechat udělat další kérku nebo koupit dalšího psa. Další věci (včetně tohohle EP) najdete i volně ke stažení na Soundcloudu.

Berlin Atonal 2015

intro

I know!

Potom, co jsem před rokem viděl video z Atonalu 2014 (https://vimeo.com/113277959), bylo pro tohle léto vymalováno. Letos jsem tak zvolil během léta kombinaci dvou festivalů, které se navzájem doplňovaly asi jako když dochutíte rejžijo k večeři skleničkou (o Colours se ale raději ani zmiňovat nebudu).

Atonal byl snad první festival, kde jsem to vzal divácky vážně. Mělo to dvě příčiny. Zaprvé absentovali mí dva kolegové z redakce, se kterými pospolu tvoříme vynikající posluchačské trio obvykle jen tak do půl deváté večer, kdy někoho poprvé napadne, že dát si rundu jégrů je recept na skvělý večer. Zadruhé tu pivo stálo tak nekřesťanské peníze, že pokus o alkovečírek by mě zruinoval až do března.

Celkově se Atonal zaměřuje na experimentální elektroniku. Podporují kolaborace, které by asi jinak nevznikly a podle mě nemají žádný limit posluchačské nepřívětivosti. V hlavním programu (4-5 věcí denně) bylo úplně minimum rytmických věcí.

Prostor, kde se konal, je pro mě srovnatelný snad jen s Berghainem. Stará elektrárna Kraftwerk, velká hala s hlavním podiem a do toho Tresor v podzemí. I když mi přišlo, že světla mohli využít trochu líp, gigantické plátno všechno vynahradilo. Jak nemám rád videoprojekce, tady byly skoro všechny kulervoucí.

IMG_1243

Lidi byli zdatní posluchači, kdyby to jen nebyly takové píče, co furt hážou všechno po zemi. Proto ten Berlín asi vypadá jak vypadá. Na druhou stranu se furt můžete smát klaunské módě, co se tam teď rozmáhá a už se nemůžu dočkat, až se tak budou hromadně oblíkat i dementi po Praze.

Takže tady je výběr toho nejlepšího. Rovnou upozorňuju, že nejsem Jarda Petřík, takže po pěti hodinách hlavního programu už jsem neměl sílu šukat do rána bedny v Tresoru. Takže co se techna nad ránem týčem, bylo to jistě skvělý, ale nevim o něm nic. I’m dědek.

Den 1…
…zahájil CHOR DER KULTUREN DER WELT, pěvecký sbor, kde se všichni procházeli mezi lidma sem a tam a dělali půl hodiny divné zvuky. Ne že by to byl extra zážitek, ale zmiňuju to na ukázku bizarnosti, jakou Atonal zahájil.

ALESSANDRO CORTINI a LAWRENCE ENGLISH zahráli ultra-ambient. Jedna z mála věcí bez projekce, jen na začátku ukázali nápis, že bysme si měli sednout/lehnout a začla věc, která by mě ještě před rokem stoprocentně uspala do pěti minut. Tady to ale fungovalo skvěle.

Závěr první noci vyplnila showcase labelu Subtext. YAIR ELAZAR GLOTMAN je pán, hrající na kontrabas způsobem, že nelze v tom hluku poznat, že hraje na kontrabas. Obdivuhodný výkon. Zakončení naštěstí obstaral ROLY PORTER. Intenzivní, násilný set, zakončený ještě šílenějším novým kusem z desky, kterou prý připravuje na leden. Hlásím, že je na co se těšit.

Den 2
Druhý den se sešli tři vynikající věci za sebou. FIS (https://www.youtube.com/watch?v=8hrRH7oqAuA), pro mě překvapivý objev z Nového Zélandu, by asi stál za delší zmínku, kdyby po něm nepřišel vrchol festivalu, vůdce Subtextu PAUL JEBANASAM. Ten měl sebou TARIKA BARRIHO, který naživo vytvářel projekce a byla to skvělá kombinace. Jebanasam předvedl nejmasivnější, místy rozhodně nejagresivnější dronový/noisový set festivalu, během kterýho jsem měl husí kůži na kulích i pět minut v kuse. Barri ho doplňoval chvílemi oslepující projekcí. Představte si začátek Frostova Killshotu natažený na intenzivních deset minut. Především kvůli němu jsem na Atonal jel a s přehledem se zařadil mezi tři nejlepší koncerty mýho života.

Po nich přišli SUMS, což je KANGDING RAY spolu s týpkem s Mogwai, jehož jméno sem ani psát nebudu, protože Mogwai. Výsledek byl zajímavej, poslouchatelnej, je vidět, že jejich styl táhne Kangding Ray (díky bohu) a možná to bude i slušný album. Jestli nějaký bude, nehledal jsem.

Po tomhle tříhodinovym pekle bez přestávky jsem šel domů plakat do postele štěstím a hrát nejdementnější hru na telefonu všech dob. Na víc jsem už sílu neměl.

Den 3
Třetí den začal ENA, japonec se skvělym citem pro těžký zvukový plochy a hodně temnou atmosféru. Škoda, že ho podle lastka skoro nikdo neposlouchá. O den později jsme půl hodinky viděli jeho klubovej set a je znát, že ví co dělá, i když se mu tam vloudí beaty. Hned po něm se snažil přivést k šílenství všechny v sále PEDER MANNERFELT nejpsychopatičtějším setem na samotné hranici snesitenosti. Nejednou mi přišla na mysl legendární PAN Label night na CTM před dvěma rokama nebo kdy, která kolegu Paliva přiměla dva týdny po festivalu poslouchat pouze Britney Spears. Pro ilustraci jsem si připravil graf vyjadřující Pederovu pozici ve spektru vší hudby. A pro ještě větší ilustraci jsem na něj zanesl i pár dalších interpretů.

graf
Peder nakonec dopadl docela dobře

Peder zaujal nejen hudbou musím říct.

peder
Pederovi už ty vousy trochu přerostly přes hlavu

MIKE PARKER je tatíček techna, takže zahrál co se od něj čekalo. Podobně jako POWELL, což byla slušná klubová muzika, ale proti ostatním tam na mě působil jak kdyby tam pozvali Tata Bojs. Holt pátek.

Konec zachránili UGANDAN METHODS (Ancient Methods + Regis), což bylo taky tuc-tuc, ale pěkný tuc-tuc, navíc s dostatečně dobrou projekcí se scénami z černobílých filmů, takže to bylo trochu jako v Ponrepu a člověku hned bylo líp.

Den 4
RYO MURAKAMI slušný, ALESSANDRO CORTINI se sólovkou Sonno slušný, SHACKLETON s projektem Powerplant trochu lepší než slušný. Celkově nejslabší den, který mi zachránil už zmíněný ENA krátkym setem v místnosti, co vypadala připravená spíš na jatka než na party.

Den 5
Poslední den jsme zůstali jen kvůli Frostovi, což je tady v redakci něco jako Ježíšek, který akorát místo dárků nosí bolest. Po BITSTREAM kolem osmé přišel SAMUEL KERRIDGE, který místo projekce a jakéhokoliv osvětlení použil pár blikajících lamp namířených zepředu přímo na sebe, které tvořili hodně hypnotické stíny na projekčním plátně za ním.

sk
Kerridge se rozhodně předvedl v tom nejlepším světle

COH + FRANK bylo takové nemastné neslané. LUSTMORD je zase fotřík dark ambientu, což mu teda jde, to musim říct i já, a to se v dark ambientu hodně vyznám. Bylo to dark a byl to ambient, takže za mě tam bylo vše, co tam mělo být. No a BEN FROST předvedl asi nejrozporuplnější vystoupení co jsem zatím od něj viděl (tohle bylo podevátý, v redakci jsem tedy ještě za amatéra). Speciální světla se komplet rozesrala mlhou, kterou tam nějaký génius pouštěl celou dobu a přišlo mi, že buď zkoušel něco novýho nebo se mu rozhašili krabičky, každopádně to nemělo moc hlavu ani patu.

Intelektuální zhodnocení
Atonal byl jednoznačně hudebně nejlepší festival, kde jsem měl tu čest hodit bobek, a to nejednou. CTM je mu hodně blízko, ale festival, kde je každoročně -30 stupňů nemá naději se měřit s akcí, kde nepotřebujete kožich, abyste došli 200 metrů do Berghainu a nemusíte se bát, že vám přimrznou nohy k chodníku, když se zastavíte zapálit si cigáro.

10/10

IMG_1243