Archiv rubriky: 2017

Enjoy yourself, it’s later than you think #2

Dobré odpoledne vinšuji!

Půlrok se s půlrokem sešel a vznikl z toho jeden Rock. Trololol.

hhh
No tak to bysme na začátek měli. Poněvadž se opět moje muzicírská kariéra trochu rozhoupala, jelikož celý dny nic nedělám, jen sedím u oceánu, čteš to dobře, u ZASRANÝHO oceánu, tak valím bomby na internetech a lovím perly, který jsou nový, nebo který mi prostě předtím utekly. Dneska tykačka, Jarda Jágr style, tak se s tím smiř hudební rodino.

ex-eye-lpJedna z těch novejch perel je Ex Eye, který tvoří Colin Stetson, Shahzad Ismaily a Gregory Fox. Já bych tydle gloomy doomy jazz metaly normálně nestahoval, ale co jsme dělali Frosta v Praze, tak to byl právě Ismaily, kdo byl neustále zkouřenej jak paprika a žebral jointy a banány, a Fox, kterej jestli se dobře pamatuju, namlel celou zásobu Jamesona do svý papule. No a Stetson, to je kapitola sama pro sebe. Není tedy divu, že v rauši z této konstelace jsem po několika letech klikl dokonce na Pičfork, páč se tam válela recenze, a to jsem asi neměl dělat, protože ještě teď mi bublá mozek. Pokud jsou na světě tři věci, který bys dnes rozhodně neměl dělat, pak by to bylo:

  • nakrájet živého psa na malé plátky
  • lízat manitobu Haliny Pawlovské
  • klikat na Pičfork

Abys dostal vochutnat, co já tam musel zkusit, přepíšu ti sem všechny přídavný jména z toho opusu pičusu: righteous, ecscatic, semi-serious, outsized intensity, outlandish, jazz-laced, knotty complexity, hyper-codified, wickedly, off-putting, radiant, tightly spiraling, relentless, ascendant, like a bionic foghorn, gradually, accreting, overwhelming, seamless chimeras, urgent, magnetic, uplifting, foreboding, bulbous, dying rites, punishing, laborious, obliterative, mutated, tedious, immense, exhilarating.

Rest in peace Hudební žurnalistika. Jestli z tohoto někdo něco pochopí, tak gratulki. Ale abys byl teda v obraze kemo, je to gloomy doomy jazz metal. A je to dobrý. Takže to najdeš v telegram channelu.

V rámci zdravého životního stylu, který u mě vodstartoval epický výstup s Pečivem na Orlí hnízdo vočekovat Hitlerův starbucks, jsem poslední dobou taky začal běhat, a to konečně někam jinam, než na záchod nebo do ledničky pro jégra. Asi tě nezajímá, že se při běhání dost potím a zmenšuje se mi piňdour, tak přeskočím rovnou k tomu důležitýmu: během těchto výletů jsem z lenosti začal valit bandcamp a objevil Mališa Bahat, chorvatský screamo, který je dobrý a je zadarmo. Co víc bych k tomu asi tak napsal: no jsou tam kytary a bubny. Co víc vůbec potřebuješ vědět? Že je to bulbous, immense a tedious? A DI DO PIČE.

Kdo to ještě nezjistil, tak poslední měsíce žiju v Portugalsku, což zní sice hezky takhle napsaný, ale jestli máš rád hudbu, můžeš si narvat do uší hovna a šakiru a budeš mít plus mínus představu o tom, jak moc tu člověk musí trpět. Denní program všech rádií vypadá asi takhle:

1. Luis Fonsi – Despasito (5x za sebou)
2. Šakira – Bicykleta
3. věc, která zní naprosto stejně jako předchozí dvě věci
4. Luis Fonsi – Despasito
5. Šakira – Bicykleta
6. Ten pičus co vyhrál eurovizi
7. PEKLO

Vědom si toho, že jsem teda něco jako válečnej hudební žurnalista, kterýho sleduje neuvěřitelných 268 lidí na facebooku, což je skoro milion, jal jsem se prozkoumat, jestli v týhle zemi káviček a kopačáků neobjevím něco zajímavějšího a hle, aspoň dvě věci se vyskytly:

a0263364146_10První je ATILA –  ATILA je kluk z Porta co dělá klasickej drone/dark ambient/minimal techno bububu a docela mu to jde. Tak moc, že ti ho taky hážu do Telegramu. Jeho nová valba z ledna stojí za to a kdo má rád Heckera, Haxana Cloaka atd, určitě bude spokojen.

Další věc, co tady teď frčí mezi kopačákovejma hipsterama je SURMA, mají za sebou povedenej single a asi vydaj desku či co. Pro fanoušky Fever Ray a podobných štětek.

 

No a do třetice všecho fousatého, RAKTA je brazilská post-punková vrtačka, která má na post-punk trochu netradiční vokály, rozhodně ale zabaví. Samozřejmě, že někdo může namítat, že Brazílie není Portugalsko, ale to je jako hledat rozdíl mezi análem a orálem – díra jako díra. Tady si to můžeš koupit zadarmo.

Pokud se poslední dobou pokoukáváš po nějakejch post-harcore, hardcore, screamo, emo břečkách, kterými bys sis piss chtěl rozšířit obzory a nebo prostě jen poslouchat něco novýho, pak je tu výbornej blog Sophie’s Floorboard. Je tam podobných vyřvávaček na tři životy a co jsem tak zatím procházel, takže všechny linky jsou aktuální a ready to go. Zippyshare forever a haleluja za tenhle blog.

Z trochu jinýho soudku teďka nějaký ty ambienty. To je verbeš, ale něco se tam dá najít. Od loňskýho loscila mě zatím žádnej objev nepobavil tak jako tyhle dva: EUS, Postdrome a SAAAD – Different Streams a nedávno vyšlej Sistal. Oba dva jsou naprostý opak toho druhého, takže pokud chceš temnou, mručivou atmošku na večerní psaní anonymních dopisů na Pražskej hrad tak si stáhni EUS, P a S, pokud se naopak probouzíš v neděli ráno a na gatích ti plandá sperma, smutek a pláč, pak si stáhni Sistala.

A znáte Táňu Tankovou? Taky dobrý.

A to bude asi všechno, páč se mi toho víc nechce psát. Všechno najdete v telegram channelu během dneška a zítřka. Jo a taky je vlastně nová mixtape. Tak zdar.

Ty vole a ještě jsem zapomněl, s Pečivem teď valíme i do knížek, čekujte náš novej kanála na jůtupíčku Literární klobouku kde jedeme těžký smyky, a samozřejmě kundo lajk, vodběr a do komentářů nám napiš, kdy ses naposled pokadila, nebo jak to ti mladí píšou.

 

Enjoy yourself. It’s later than you think

Dobré odpoledne muzikanti. Za poslední dva měsíce jsme publikovali přesně 0 příspěvků, což je dost málo, ale pořád lepší než nic. Kolegové Šumivo a Pečivo již zřejmě naprosto rezignovali na svou žurnalistickou kariéru, a tak je to zase na mě. Já jsem byl poslední měsíce bez počítače a doneslo se ke mně jen toto: Thom Yorke bude dělat hudbu k hororu Suspiria, Jirka Pomeje má rakovinu, Miley Cyrus vydala novej singl, Linkin Park zešíleli, Chris Cornell možná umřel možná neumřel, vyšel novej Clark, Forest Swords a Papa Roach.

V rámci relokace a kulturního vyžití jsem navštívil koncert Jenny Hval v Braze a můžu říct, že to bylo docela dobrý. Měla nějakej velkej červenej hábit, takže nebyly vidět chlupy v podpaží, což jsem si dost oddychl. Pak jsem taky málem šel na Douglase Dare, ale co jsem na netu uviděl jeho poslední účes, tak jsem si to velmi rychle rozmyslel. Žiju jen jednou, že jo.

dare

Mixtapes na mixcloudu si stále udržují nějakej standard 40 přehrání, ale jelikož mě moc nebaví se v tom pravidelně babrat, navíc přechody v mixu jsou daleko složitější než přechody na silnici, rozhodl jsem se, že na to dlabu. Ale ještě předtím jsem jeden mix udělal, můžete si ho poslechnout níže, nebo na mixcloudu. A tentokrát tam jsou akorát nový věci a žádný vykopávky, jmenovitě: Fjellström, Granite Mask, Burial, Lawrence English, Loke Rahbek, VVV, Horoscope, Collings, Ulwhednar a Amnesia Scanner. Takže je to tentokrát temnější než Tiger Woods.

K Loke Rahbekovi, alias Chorvatskýmu brnění, se váže ještě další vtipná věc. Je to totiž první album (City of Women), který jsem hodil na náš novej Telegram channel. Jo a Telegram channel teď už budeme využívat nejvíc. Tedy asi pořád. Skoro. Skoro denně. Jelikož se facebuky a blogy stávají místem, kde alba přežijí asi tak dlouho, jako má Pečivo sex (3 minuty), je dost o držku takhle provokovat pana Interneta. Telegram je free, cool a nemusíme tam nic moc psát, prostě švihneme album a vy si ho stáhnete snadno jako svoje gatě. Řekl tu někdo win-win?

Channel se jmenuje příhodně Smrt Spartě a najdete ho, když na Telegramu vyhledáte @smrtsparte. Pokud telegram nemáte, tak si ho stáhněte. Duhh.

Kdo neví co je telegram: social klient, kterej je lepší než Messenger páč si tam můžete vytvořit vlastní stickery, třeba s Heidi Janků nebo Dolphem Lundgrenem. A taky si tam můžete do kontaktů přidal channel

Jak to funguje: přidáte si channel do kontaktů a my vám hromadně odešleme zprávu, obsahující soubor s hudebním albem. Možná občas přihodíme nějakou šokující novinku ze světa hudby, třeba až umře Karel Gott nebo Chris Cornell. Channel můžete samozřejmě kdykoli ztlumit, nebo opustit.

Adios mučačos

Podcast: WEJWAR 5 feat. Jarda Petřík

Dámy, páni a tlusťoši,

je tu wejvarový podcast číslo 5. A je to katastrofa. Lingvistická, morální, lidská, technická. Mám pocit, že od dnešního dne se nebude říkat, že si někdo šáhl na dno, ale že si šáhl na 5 díl podcastu. Protože tohle bylo dno. Lingvistické, morální, lidské, technické. Když jsem dnes podcast upravoval, což jsem vzdal asi po dvaceti minutách, styděl jsem se natolik, že jsem poprvé ve své kariéře střihače podcastu šáhl k cenzuře a některé pasáže o zabíjení žen jsem prostě musel hodit do koše. Mlácení žen je jedna věc a děláme to všichni že ano, ale sekyra? Uff. (daleko praktičtější by byla bouchačka, když už mám jít do detailů)

Přitom je s podivem, že to takto dopadlo, jelikož poprvé dorazil i kouzelník a to v našem případě znamená Jarda Petřík, profesionální mluvič slov z rádia Wave, kde má svůj vlastní pořad s originálním názvem Echo Jardy Petříka. Těšil jsem se, jak to bude konečně dávat smysl, jak to bude odsýpat, jak Jarda potáhne show a bude jí dodávat to co jí zatím chybí nejvíc – a to vědomosti. Bohužel, stal se pravý opak a mám takový pocit, že za to mohly 4 láhve vína a láhev Jacka Danielse, které nám jaksi zkomplikovaly večer a Jardovu DNA přetvořili do čehosi, co bylo neustále puzeno vyluzovat zvířecí zvuky, čímž také podcast končí, protože jsme již neměli síly nejenom mluvit, ale i stát na nohou, což sem dopisuji jako jakous takous omluvu tohoto výtvoru, i když je mi zcela jasné, že až dojdu k nebeské bráně, svatej Petr mi to tam celý pustí a řekne mi, ať táhnu tam kam patřím. Do pekla za Šumivem a Petříkem.

 

Je trochu škoda, že to takhle dopadlo, páč poslední dobou vyšlo fakt dost povedený muziky, což jsme v podcastu maximálně tak naznačili. Abych tomu tedy dodal nějakou hodnotu a trochu si napravil karmu, házím seznam a doporučuju z poslední doby, přičemž ti zvýraznění zahráli v podcastu a všechny alba jsou povinnost:

  • Brutus – Burst (hardcore, noise rock, female vocal)
  • Super Unison – Auto (hardcore, noise rock, punk, hardcore punk)
  • Emptyset – Borders
  • Lawrence English – Cruel Optimism (ambient, noise, drone, field)
  • Ascetic: – Everything is Becoming (post-punk)
  • OKADA . Floating Away from the World (post-trip-hop)
  • Kangding Ray – Hyper Opal Mantis (umcaca umcaca)
  • Carne – Modern Rituals (noise rock)
  • clocolan – Nothing left to Abandon
  • Marcus Fjellstrom – Skelektikon (noise, dark ambient)
  • Matthew Collings a Dag Rosenqvist – Hello Darkness
  • Kyoka – SH (umcaca umcaca)
  • Blanck Mass – World Eater (všechno v jednom)

3807727-nejdrastictejsi-pasaze-jsem-napsal-u-abby-rika-lukas-palan-o-ponure-balade-loughorn-1-950x0p0

Kdo by přece jen ustál podcast a měl ještě nějakou víru v to, že jsme normální lidské bytosti, může se mi pustit i na radiu Wave, páč si mě tam pozvali do pořadu o knížkách a já tam mluvil o knížkách, duhh. O svejch. Je to nudný, ale třeba si to jeden z vás koupí a dá vydělat nakladateli, což já nejsem. Já jsem chudej. Mám jen kečup a záchod. Už ani ty vlasy nemám. Nemám nic. Jsem nula.

 

Matthew Collings and Dag Rosenqvist – Hello Darkness 90%

c4uvkbxwiaa4uhk

Kdo trochu poctivě sleduje moje internetové aktivity, ten moc dobře ví, že jsem poslední dobou prodělal otřesnou, osm dní trvající zácpu, přečetl jsem tři knihy Alessandra Baricca (doporučuju Mladou nevěstu) a taky, že jsem koncem loňskýho roku ocenil elephanta od Daga Rosenqvista 17. příčkou v žebříčku Nejlepších alb roku. A Dag Rosenqvist je zpátky – a tentokrát s Matějem Kolínkosem.

Kdo nezná Matthew Collingse, tak vězte, že mu hned první a zatím nejpovedenější desku (Splintered instruments) produkoval (a jednu píseň spolusložil) starej dobrej Benda Frosta. Ještě předtím se ale Matthew Collings spřáhl s Rosenqvistem a udělali spolu EP Wonderland. To se psal roku 2012 a Iveta Bartošová byla ještě naživu. Od té doby uplynulo hodně času a teď si dali tihle dva maníce rande znovu. Jak se píše v presskitu, celý to bylo o tom kdy má kdo čas, takže se někdy dlouho neviděli, pak něco vytvořili, pak to smazali, pak vytáhli ze šuplíku čtyři roky starý rozdělaný věci atd. Z toho by šlo vydedukovat, že výsledný produkt bude docela guláš, ovšem to je špatně. Guláš se totiž dělá z vepřovýho, papriky, cibule, mouky atd. Takže stěrka chytrolíni.

Výsledek je naopak velmi dobrej. A to tak, že dost. Dost na to, abych si tohle všechno rozepsal na záchodě a to se mi už dlouho nestalo! Ale to pochopíte až uslyšíte song Renaissance. Hello darkness není vůbec tak temný, jak by se mohlo zdát z názvu a ze sólo tvorby především Rosenqvista. Místo toho album působí jako decentní experiment s mixpultem, kam hoši našupali několik solidních elektronických vrstev šumu a minimal elektra a pak točili čudlíkama jako vy s ceckama vaší báby. Fuuuuj.Výsledek? Hypnotická, experimentální elektronická nálož, která se pomalu vlní, aby většinou ke konci písně vybuchla v přesně to, co chcete.

Stahujte kliknutím na obrázek.