Archiv rubriky: COH plays Cosey

COH plays Cosey

CS1347271-02A-BIG

Dobrý den. Jak jste si asi všimli, poslední dobou to u nás na blogu moc nefrčí. Podrobil jsem tento fenomén hluboké analýze zahrnující i dostatek sebereflexe a zjistil jsem, že na to v podstatě dost serem.

Šumivo totiž začal ve velkým klátit láhve vína a v poslední době dokonce i ženy (a tím myslím doopravdy ony mýtické bytosti s vagínou a migrénou) a to zapříčinilo, že už nechodí na koncerty a místo hudby poslouchá audioknihy Nezvala, aby se jeho spirála alfa samce nezastavila a mohl imponovat dalším a dalším krvácejícím kouskům masa. Je pravda, že jsme poslední dobou absolvovali několik erudovaných nočních seancí za poslechu P.O.D., Michaela Jacksona a Verony, ale bohužel jsme z toho nebyli schopni napsat žádný report.

Pečivo je na tom poslední dobou ještě o něco hůř – našel si totiž reálnej život. Kromě toho, že chodí idiot běhat a žere saláty, tak si ještě ke všemu nabrnkl ženskou s miminem, takže teď se musí přes youtube učit jak balit plenky a jak nafukovat nafukovací hračky.

A já mám dost práce, protože mě v práci povýšili. Poprvé v životě mám pracovní vizitky, pracovní ledničku, pracovní nástěnku a podřízené, které můžu posílat do Alberta pro džus. To vše je super, ale má to i stinné stránky. V kanceláři se mnou sedí další postavy v oblečení a nikdo z nich není fanoušek odpolední siesty u Cannibal Corpse, takže musím poslouchat rádio (Evropa kurva 2). Hukot klimatizace teď považuji za nejlepší desku Briana Ena. Není potom překvapením, že za nejlepší moment dne považuji, když všichni odejdou z kanceláře a já si hlasitě uprdnu. Když je prd cítit, vezmu do ruky tužku značky Parker a jdu se procházet po pracovišti. Na hudbu nezbývá čas. Po večerech mám totiž pramálo času se zlít do němoty a tak se zlejvám do němoty co nejrychleji to jde.  Začal jsem číst knihy a když čtu knihy, nemůžu poslouchat hudbu, protože nezvládnu dělat tři věci naráz (při čtení si totiž automaticky prohrabávám koule). Takže, proto na hudbu poslední dobou serem.

Ale dnes jsem si dal tu práci, že jsem dokonce otevřel wikipedii a říkal jsem si „ty vole tak když už jsem tady, tak si něco přečtu a napíšu to na blog, ať to nevypadá tak blbě ne?“ Čímž se dostáváme k

Cosey Fanni Tutti Frutti. Tahle milfka (62let) někdy v předminulým století začínala u barový tyče a skončila ve filmech s názvy jako Naper tu tlustou svini na pračce, ale všechno už odvál čas, takže si nemyslete, že byste se při téhle desce mohli chytat za hasiče. Teďka už je to tak akorát na buchtičky s krémem a mluvit o její lisovačce, podvozku nebo cvladách prakticky nemá smysl. Co je ale pořád důležitý: tahle buchta hrála s Throbbing Gristle, což je dobrý zmínit, protože člověk pak vypadá jako brněnský intelektuál. Ale o Throbbing Gristle tu vůbec nejde. Je to totiž pár let, co nějakej Pavlov řekl týhle starý bábě, aby nahrávala svůj deník. A tak Cosey nahrávala, vše co se jí dostalo pod kůži, všechny nasrání a potěchy a tak. Audio záznamy poté převzal Pavlov, všechny zvukové stopy projel počítačem, protože měl doma počítač, že jo, a seřezal je, nařezal, rozřezal a popatlal do skrumáže velmi prapodivného, experimentálního a chaotického techno běsu, který přesně odráží emocionální rozpoložení studované Cosey. Je tu tedy něco klidných, tichých a nenápadných songů, ale i solidní porce agresivních a temných poloh, které doopravdy ilustrují, jak to vypadá v hlavě staré báby, když se slušně nasere (Near you, Fuck it), potom co ji krtek dojebe zahrádku. V ten moment album padá až na hranu nepřístupnosti a je jen na vás, jestli se budete chtít prokousat vším tím glitchovaným balastem – je to totiž jako otvírat si cestu do vlastního mozku. Takže děcka, trochu toho inteligentního techna s artovým nádechem. Šup. Ke stáhnutí v Dropboxu. Fanoušci Alva Nota a Holly Herndon to mají úkolem.