Archiv rubriky: Desky 2016

Nejlepší alba 2016

Dobré den. Dneska je konec roku. A byl to úspěšnej rok. Samozřejmě, někdo může namítat, že ve světě se pořád válčí a Sýrie už skoro neexistuje a každej druhej je uprchlík, že byl Brexit a Zeman je a Trump bude prezidentem, ale taky se často zapomíná na to dobré co se stalo – velmi se vydařilo letošní VIP Prostřeno s Macurou, Krampolem a Novotným, v Sim City BuiltIt byly přidány nový rozšíření a Brad Pitt se konečně rozvedl s tou otřesnou fúrií. Takže dobrej rok. Kromě toho se ale děly věci i v hudební branži, kde lidi vydávaly desky a já je teď jak čurák musím zase nějak ohodnotit. Už se nemůžu dočkat, až bude konečně rok kdy nikdo nic nevydá a já budu mít volný odpoledne.

Letos jsem jako vždy slyšel přes 15 000 alb, objel 3000 festivalů a navštívil 34000 koncertů, takže všechno vím, všude sem byl a všechno jsem slyšel. A penis mám velkej jak kopačák. Místo velkýho článku tu ale najdete jen trapnej žebříček, páč můj počítač před měsícem chytil virózu z Ruska a odešel do křemíkového nebe, společně se všem empetrojkama, fotkama, sextejpama a tak. Snažil jsem se tedy vzpomenout, co jsem to vlastně slyšel a po padesáti minutách jsem si vzpomněl na 25 alb, který jsou teda asi nejlepší, páč jsme si na ně vzpomněl a na ty další ne.

25. Crowhurst – II

cr

24. Forndom – Dauðra Dura

352-forndom-flykt-mcd-1

23.Havenaire – Tremolo

have

22.Morbus M. – fight or die

maxresdefault

21. Puce Mary – The Spiral

the-spiral-puce-mary_1460749201

20. Kate Tempest – Let Them Eat Chaos

let_them_eat_chaos_kate_tempest_album_cover_final_grande

19. Jambinai – A Hermitage

Unknown

18. Roly Porter – Third Law

1baa76f7

17. Dag Rosenqvist – elephant

a4289623835_5

16. Cliff Martinez – The Neon Demon OST

artworks-000159402333-swv2u4-t500x500

15. Emma Ruth Rundle – Marked for Death

a1889908052_10

14. The Body – No One Deserves Happiness

a0037309517_5

13. Super Unison – Auto

a0789410237_10

12. Loscil – Monument Builders

d5730c42

11. Rainforest Spiritual Enslavement – Green Graves

hos-456_dist_preview

10. Ben Frost – Wasp factory

31fnrgt8acl-_sy500_ql70_

9. GosT – Non Paradisi + NonParadisi (Secret Arcana)

a2879735786_10

8. Mütterlein – Orphans of the Black Sun

a2533664267_10

7. These Hidden Hands – Vicarious Memories

hh007-these-hidden-hands

6. DROSE – Boy Man Machine

a4262324346_10

5. John Congleton and the Nighty Nite – Until the Horror Goes

045d8fb7

4. Silver Waves – EP3

159998

3. Kerridge – Fatal Light Attraction

kerridge-fatal-light-attraction-front-1004x1024

2. Wreck and Reference – Indifferent Rivers Romance End

a0302600205_10

1. Sanford Parker – Lash Back

a2852990617_10

Tadá!

Některý věci najdete zrecenzovaný dokonce na našem blogu, a to Kate Tempest, Rainforest enslavement, Crowhurst, Bena Frosta a mišmaš o These Hidden Hands a Kerridgovi. Další věci jsme určitě zmiňovaly v nějakejch podcastech a mixech, takže si to můžete pustit znovu! Ano, jde to poslouchat pořád dokola! Jo a když kliknete na obrázky tak vás to navede na nějakou recenzi, kterou jsem našel. Čuš.

Rainforest Spiritual Enslavement – Green Graves 85%

hos-456_dist_preview.jpg

Poslední rána mají u mě doma stejnej průběh. Vykadím se, udělám si kafe a těch patnáct minut než jdu do práce poslouchám Return of Yellow Herb Ambient od RSE. Ten song má 15 minut, žádnej pořádnej smysl, je v něm field recordings nějakýho deště z pralesa a žádná nahá holka nebo tanky – inu, člověk se s třicítkou mění. Po třicítce má člověk rád klid. Při chůzi prdím, při koncertech sedím, v kině spím a při hudbě usínám. Kdyby moje jediná radost nebyl alkohol, samým smutkem bych se z toho opil.

Rainforest Spiritual Enslavement a jeho album Green Graves z kterého je výše zmíněná skladba je tedy přesně to, co ve své třicátnické jeskyni potřebuji. Sem tam. A především po ránu. Je to totiž ambient pár exceláns, jak by řekl Jaromír Bosák, nechybí tomu kvalita, jak by řekl Josef Csaplár, a při poslechu cítím trochu toho štěstíčka, jak by řekl Franz Straka. Abych ale taky napsal něco užitečnýho – RSE je jeden z patnácti tisíc monikerů Prurienta alias Vatican Shadowa. Tenhle kluk hraje povětšinou věci, který by ambientem nenazval ani hluchoslepec, takže lidi občas zapomínaj (a ono se o tom ani moc nemluví, páč si to jede jako druhou kolej), že umí být i romantik – tedy eko-romantik.

Co se týče deštných pralesů tak mám vůči nim stále ambivalentní postoj. Jsou fajn a zelený jako Bohemka, ale je v nich moc pavouci a místo nich by mohlo být dost nových fotbalových stadionů a bordelů – jak má pak člověk vědět, na jakou stranu se postavit. Co se týče tohoto alba, vím jasně na jakou stranu se postavit. A to na paralelní ambientní stranu, ve které se zhmotňuje déšť každou minutou a zasraný čtvrteční pražský ráno zakrývá obrovskej lopuch, kterej se najednou z ničeho nic vyloupne z repráku a obepne i takovou vyschlou emoční trosku jako jsem já.

Těch písniček o délce patnáct minut není jen jedna – ale dvě! Haha! Ani jen dvě, ale jsou čtyři! Ano, skladba předchozí věty trochu pokulhává, ale pořád lepší než poslouchat studio fotbal. Green Graves mají neskutečných 94 minut. Prvně vyšly na 3 kazetách a teď na 3 vinylech, takže hispterský jsou víc než chlupy v podpaží. Pořád nemůžu uvěřit, že do toho slova nepatří d. Podpaždí zní daleko líp. Zahraniční recenze, tedy ta jedna, kterou jsem otevřel, se ohání slovy jako: hypnotic, physical bass, heart of dark, head-vibrating, narcotised, poised drums. Takže tak trochu Becherovka.

Pravdou je, že od dob co jsem začal chodit kadit jsem se takhle nezrelaxoval a nepřenesl do úplně jiné dimenze. Basa (je to basa nebo co to je?) v úvodním songu hypnotizuje až na pokraj možností a vtáhne vás do deště tak mohutně, že ani nepostřehnete pomalu pulzující beaty.

85%

BOOMKAT / DISCOGS

BEN FROST – WASP FACTORY / RS:SIEGE

Není moc věcí o kterých bych věděl něco užitečnýho, takže jsem rád za každý nový album Bena Frosta, protože to jedinkrát v životě nejenom že vypadám, že vím o čem mluvím, ale já doopravdy vím o čem mluvím.

Jelikož sleduju hudbu velmi detailně každý den, včera jsem zjistil, že Frostovi vyšlo ne jedno, ale dvě alba, z toho jedno už loni. Mám holt pomalej internet. A taky se nedá říct, že bych po Auroře vylepoval jeho plakáty po pokoji a sledoval každý jeho tweet. Pořád jsem tomu albu nepřišel na chuť, ale i s Jagermeisterem mi to trvalo dlouho, takže ještě pořád nehážu flintu do frosta. Některý věci prostě člověk objeví až s věkem. Třeba takovej Šumivo dělá pořád sex do vagíny a ne normálně.

5051083112031_t28817949170054

Dvě nový alba zní krutě, ale ono to zase tak žhavý není. To jedno je totiž už 2-3 roky starý, páč už tou dobou se začalo objevovat jako podklad pro představení Vosí továrny, kterou Frost nazvučil a možná i zrežíroval, teď už ani nevím, ale jinak vím všechno! Vosí továrnu jsem úplnou náhodou četl asi 4 roky nazpátek, takže mi docela vrtalo hlavou, jak tohle starej dobrej Ben Nanuk převedl do hudební roviny. Knížka je to totiž ujetá, schizofrenní, střelená, dost násilná a svým způsobem odporná, takže tak trochu literární Ovčáček.

Frostovi se to samozřemě povedlo dobře – a nebo to je možná jen můj pocit, protože to, že k tomu „albu“ přistoupil naprosto jinak než jsem čekal, nastavilo startovací náladu na level „jsem rád, že slyším něco svěžího.“ Hodně dělá fakt, že Frostovi někdo zpívá, recituje nebo čte pasáže z knihy skoro ve všech písních. Nevím co mi to připomíná, ale připomíná mi to hodně. Něco jako Selmasongs, ale bez Björk a bez koulí. Smyčce, občas nějakej hluk, občas nějakej zajímavej nápad, ale pořád v rámci „divadelních“ kolejí takové té dramatické hudby, která prostě nemůže utéct někam do běsu. Což je škoda, protože kdo jinej by to mohl vyhrotit, že ano. Na druhou stranu, jednoho takovýho Pepijna  už máme. Vypadá to jako negativní recenze, ale opak je pravdou. Je to fajn. A ocení to možná i fanoušci jiný hudby, než jakou Frost poslední dobou produkoval (nepočítaje jeho OSTčka). A občas zaslechnout, jak pod povrchem bublá ta jeho stará dobrá nervózní kytara (Death, No less) je k nezaplacení. Možná, kdyby na chvilku vybuchla, bylo by to za plnej počet. Jo a zpěvačka hodně dobrý. Lepší než Ewa Farná, rozhodně. 8/10

Druhá fošna je Frostova spolupráce s Paulem Haslingerem, kteří spolu vytvořili soundtrack pro Tom Clancy’s Rainbow Six: Siege. Celkově se soundtracky pod hlavičkou her Tom Clancy vyplatí sledovat. Když pominu Frosta, tak před třemi lety udělali hodně příjemnej soundtrack Zarin a Hajjar (aka členové Gone is Gone, kterou s nimi tvoří ex-Mastodon, ex-At-the drive in, ex-QOTSA) a předtím velmi výborný OST k Chaos Theory sám velký Amon Tobin.

No, co říct k tý fošně. Je to prostě dobrej podklad pro špionážní/ taktickou/ vojenskou/ policejní/bum bum akci, ktere Vás samostatně asi nevytrhne ze židle, ale hardcore fanoušci si tam nějaký dobrý momenty najdou, protože i sem se Frostovi podařilo vecpat pár trademarků (třeba takovou Kinetic Engagement by klidně mohl otvírat koncerty). 8/10 (Frostova část).

Nashledanou. Linky si hledejte na internetu, když jsem se Vás na facebooku ptal jak to vyřešit s downloady, tak mi nikdo neodpověděl. Mamka z toho byla smutná, já ji pořád vyprávím, jak mám 300 kamarádů v Praze a pak tohle! Sme skončili!

 

 

Kate Tempest – Let them eat chaos 90%

Let_Them_Eat_Chaos_Kate_Tempest_Album_Cover_Final_grande.jpg

Kate Tempest vydala v létě druhý album a je dobrý. Ještě lepší než první. Taky jsem začal hrát znovu SimCity BuildIt na iPadu, takže nemám moc času hledat na internetech, co bych sem napsal. Kdo Kate Tempest nezná, tak je to mladá britská básnířka, která za první sbírku vyhrála bamprlión cen. Tady jde vidět, že cesta kterou jsem jako básník zvolil já, tedy být tlustej, plešatej a píčus, k úspěchu nevede. Kate do toho všeho začala svoje básničky narapovávat a bum, první album bylo na světě. Mezitím vydala další knížky (komu se líbila debutová deska, tak by si mohl sehnat novelu The Bricks that Built Houses, která znovu popisuje příběh Becky a prvního alba), vystoupila na BBC2, takže ji začali mít všichni rádi a přirovnávat ji k The Streets. The Streets jsem nikdy neposlouchal, to je prej taky nějakej raper a já jsem proti znásilnění, takže tohle teda poslouchat nebudu.

trtr.jpg
Spravedlnost?

Nová deska teda vyšla v létě a kromě tradičních témat, jako že jsme mladí a zamrdaní rozmazlení britští čůráci, kteří neví co se životem, se do toho tentokrát přimotaly i trošku větší perly, jako třeba global warming a mytologie a Brexit. Zní to děsuplně, ale kupodivu to není tak otravný, i když některý linky jdou tedy na hranu kýče. To vše ale zadupávají do země dobrý slovní obraty, kterých je tu tak 92%. Inu, člověk se v tom najde. Tedy pokud jste někdo, kdo proleje vejplatu a myslí na sebevraždu, když čeká na mraženou pizzu. Hudba je tentokrát ještě o level lepší než minule, hipec se tu už trochu přelévá do post-dubstepu a je to celkem na pohodku. Samozřejmě, že vám to asi nerozdrtí gule, ale tady jde především o texty. A jak jednou rozklíčujete její přízvuk, je to paráda.

We die so others can be born,

and we age so others can be young,

the point of life is to live and love,

if you can’t then pass it on.

Album v Dropboxu.

Crowhurst – II 85%

a0924810744_10

Lidi mě občas zastavují na ulici nebo mi skáčou před Bentley a ptaj se, jak je možný, že vždycky objevím ty nejlepší kapely a jak to, že mám tak velkej penis. Co se týče těch kapel, je to samozřejmě otázka zdrojů, letitých zkušeností a samozřejmě velkého umu dobrou kapelu objevit. Jako každý správny Lindaur vím, že bych to prozrazovat neměl, ale dnes jsem si dal dobrý lazaně, takže mám skvělou náladu a poodhalím vám, jak nacházet nový kapely, což si dnes ukážeme na Crowhurst.

To Vám takhle koukám večer na porno a byla tam jedna buchtička, která měla dost nepříjemnou držku. Došlo mi, že mi někoho strašně moc připomíná, nějakou otravnou herečku, a tak jsem natáhnul gatě, stopl video, šel se vykadit a poté jsem začal pátrat. Po chvíli mi došlo, že vypadá jako ta flundra, která hrála v Muži, kteří nenávidí ženy. Rooney Mara. Žádnej div že vypadá jak vypadá, když se jmenuje Rooney.

roo

Šel jsem si udělat kafe a z neznámýho důvodu jsem si pak vzpomněl na jeden otřesně nudnej film, ve kterým byl Colin Farrell. O Colinovi se toho poslední dobou moc nenapsalo, tak jsem si šel prohlídnout jeho filmografii, jestli je vůbec naživu, a zjistil jsem, že v roce 2013 natočil film The Mercy s Rachel Weisz. The Mercy je o Donaldu Crowhurstovi, podnikateli, kterýmu šel koncem šedesátek byznys do kopru a tak se rozhodl, že se přihlásí do závodu „Jachtou vokolo světa,“ ten závod vyhraje a za peníze zachrání firmu. Crowhurst vzal závod zkratkou s tím, že napíše falešný lodní záznamy a nakonec si bude užívat prachy. Jenže mu z toho hráblo, na lodi se pomátl asi jako Olda Kaiser když se napil nealkoholickýho piva, a jelikož se bál, že se přijde na to, že podváděl, tak skočil do vody a dobrovolně se utopil. Z toho plyne: zaprvé zboření mýtu,že všechny cesty vedou do Říma, a zadruhé se tím potvrzuje to, co říkal Louis de Funes v Četníkovi a mimozemšťanech, tedy „že některé zkratky jsou zdlouhavé.“ Chtěl jsem si vyguglit, jak takovej Crowhurst vypadal, a když jsem guglil, našel jsem kapelu Crowhurst, kterou jsem si pustil a tím pádem ji objevil. A takhle to vážení funguje vždy. Jednoduchý jako facka.

Crowhurst jsou Jay Gambit, tedy byli alespoň do roku 2014. To byl totiž Gambit v kapele sám a produkoval tolik noise alb za rok, že se v žebříčku mamrdů dostal až na druhý místo za Omara Rodrigueze Lopéze, který teď, než dočtete tuto větu, vytvořil dvě alba. V roce 2014 ovšem Gambit zavolal kámošům z jinejch kapel, jmenovitě týpkům z Cäina a Evangelist, a rozjel Crowhurst jako legitimní kapelu. Po první desce následovalo iks EP a letos si to přifařili s druhou deskou nazvanou chytře II. A je to deska dobrá jak mentál. K nalezení v dropboxu.

Similar to last year’s self-titled full length, this release is built on the basis of the sounds of noisy black metal and syrupy-sludgey doom, with elements of psychedelia, post-rock, and punk deftly interwoven into the mix.                               (cvltnation.com)

 

VA – Music For A Film That Never Was 90%

12_Inch_Vinyl_Gatefold_Sleeve

The first in a series of limited edition LPs that brings to life an array of fictional cinematic auditory visions. All contributors were provided with the same brief – envisage and write an imaginary film scene then compose and record the piece of accompanying music. This project takes physical form in a strictly limited edition vinyl album. A concept was created that engages the final listener to visualise the fictional scene created by each artist. By briefly exposing 35mm film to light, a series of uncontrollable and unpredictably vivid artworks were produced to accompany each composition. Additionally, a booklet was produced that presents these enigmatic ‚photographs‘ alongside each artist’s written description of their cinematic vision.

Nestává se to často, abych sem nasypal nějakou kompilaci. Asi se to vlastně stalo nikdy, nebo tak maximálně jednou. Tedy stejněkrát, kolikrát měl Pečivo anální sex. S ženou.

Jelikož jsem již všechno zdárně okopíroval v angličtině viz výše, nemusím tedy nic dodávat. Tedy kromě autorů. Kompilačku zdárně odšroubuje Fennesz, kterej to nahluší, jako by jezdil celej život s kamionem. Dobrá zvuková stěna, jak by řekl Šumivo. Po něm následuje Jim O’Rourke a to je taky docela dobrý. Už si ale moc nepamatuju, jak to znělo. Jako třetí si to štráduje Colin Stetson, kterej vytahuje svoje klasický propriety a do toho náladu jak z Lynche, takže 11 minut vlastně nevydechnete. Je to krásný jako tanga na kundě. Po něm Zlaya Loud zase udeří na trochu temnější strunu, a je to teda docela Loud. Luc Ex, kterej to všechno uplácal ve svojí hlavě, tomu dává dost bizarní zákrutu, to když se přifaří s nějakou bulharsko-etnicko-bubenickou maškarádou, která je kupodivu zábavná jako vtipy o postiženejch, tedy dost. Stefan Kruger v následující písničce zřejmě objevil, že bubnovat se dá i na jiný věci než bubny, a podle toho to taky vypadá. Synťáky, chlupy v podpaží a osmdesátky jak moje máma.Ingrid Laubrock, poslední buchtička v line-upu, to pak už dobře došumí a vonoisuje, asi jako Kreng s leprou nebo kocovinou.

Za mě nejlepší kompilace za poslední roky a jestli máte 20 euro, tak si to kupte. Tady. Daleko lepší investice než sedět jako píča s motýlkem v Prosekárně a mluvit o tom, jak bulgur nedostál Vašemu očekávání.

V Dropboxu.

 

Jambinai – A Hermitage 90%

Unknown

Jelikož jsem na základce chodil docela často za školu, nikdy jsem se pořádně korejsky nenaučil. Jelikož tedy ničemu o nich napsanému nerozumím a souběžně i kvůli tomu, že jsem líný, vám můžu o této kapele říct asi jen toto: jsou z Koreje. A hrajou metal. A používají k tomu klasický korejský hudební nástroje jako piri, geomungo, taepyoungso a haegum. A vypadají takhle:

44aa8869-4022-46a6-8ac5-5cc6a1b6b77f-620x372

A znějí takhle:

A jejich nový album A Hermitage je za 9/10 a je v Dropboxu a já kadím bobky.