Dobré odpoledne vinšuji!
Půlrok se s půlrokem sešel a vznikl z toho jeden Rock. Trololol.
No tak to bysme na začátek měli. Poněvadž se opět moje muzicírská kariéra trochu rozhoupala, jelikož celý dny nic nedělám, jen sedím u oceánu, čteš to dobře, u ZASRANÝHO oceánu, tak valím bomby na internetech a lovím perly, který jsou nový, nebo který mi prostě předtím utekly. Dneska tykačka, Jarda Jágr style, tak se s tím smiř hudební rodino.
Jedna z těch novejch perel je Ex Eye, který tvoří Colin Stetson, Shahzad Ismaily a Gregory Fox. Já bych tydle gloomy doomy jazz metaly normálně nestahoval, ale co jsme dělali Frosta v Praze, tak to byl právě Ismaily, kdo byl neustále zkouřenej jak paprika a žebral jointy a banány, a Fox, kterej jestli se dobře pamatuju, namlel celou zásobu Jamesona do svý papule. No a Stetson, to je kapitola sama pro sebe. Není tedy divu, že v rauši z této konstelace jsem po několika letech klikl dokonce na Pičfork, páč se tam válela recenze, a to jsem asi neměl dělat, protože ještě teď mi bublá mozek. Pokud jsou na světě tři věci, který bys dnes rozhodně neměl dělat, pak by to bylo:
- nakrájet živého psa na malé plátky
- lízat manitobu Haliny Pawlovské
- klikat na Pičfork
Abys dostal vochutnat, co já tam musel zkusit, přepíšu ti sem všechny přídavný jména z toho opusu pičusu: righteous, ecscatic, semi-serious, outsized intensity, outlandish, jazz-laced, knotty complexity, hyper-codified, wickedly, off-putting, radiant, tightly spiraling, relentless, ascendant, like a bionic foghorn, gradually, accreting, overwhelming, seamless chimeras, urgent, magnetic, uplifting, foreboding, bulbous, dying rites, punishing, laborious, obliterative, mutated, tedious, immense, exhilarating.
Rest in peace Hudební žurnalistika. Jestli z tohoto někdo něco pochopí, tak gratulki. Ale abys byl teda v obraze kemo, je to gloomy doomy jazz metal. A je to dobrý. Takže to najdeš v telegram channelu.
V rámci zdravého životního stylu, který u mě vodstartoval epický výstup s Pečivem na Orlí hnízdo vočekovat Hitlerův starbucks, jsem poslední dobou taky začal běhat, a to konečně někam jinam, než na záchod nebo do ledničky pro jégra. Asi tě nezajímá, že se při běhání dost potím a zmenšuje se mi piňdour, tak přeskočím rovnou k tomu důležitýmu: během těchto výletů jsem z lenosti začal valit bandcamp a objevil Mališa Bahat, chorvatský screamo, který je dobrý a je zadarmo. Co víc bych k tomu asi tak napsal: no jsou tam kytary a bubny. Co víc vůbec potřebuješ vědět? Že je to bulbous, immense a tedious? A DI DO PIČE.
Kdo to ještě nezjistil, tak poslední měsíce žiju v Portugalsku, což zní sice hezky takhle napsaný, ale jestli máš rád hudbu, můžeš si narvat do uší hovna a šakiru a budeš mít plus mínus představu o tom, jak moc tu člověk musí trpět. Denní program všech rádií vypadá asi takhle:
1. Luis Fonsi – Despasito (5x za sebou)
2. Šakira – Bicykleta
3. věc, která zní naprosto stejně jako předchozí dvě věci
4. Luis Fonsi – Despasito
5. Šakira – Bicykleta
6. Ten pičus co vyhrál eurovizi
7. PEKLO
Vědom si toho, že jsem teda něco jako válečnej hudební žurnalista, kterýho sleduje neuvěřitelných 268 lidí na facebooku, což je skoro milion, jal jsem se prozkoumat, jestli v týhle zemi káviček a kopačáků neobjevím něco zajímavějšího a hle, aspoň dvě věci se vyskytly:
První je ATILA – ATILA je kluk z Porta co dělá klasickej drone/dark ambient/minimal techno bububu a docela mu to jde. Tak moc, že ti ho taky hážu do Telegramu. Jeho nová valba z ledna stojí za to a kdo má rád Heckera, Haxana Cloaka atd, určitě bude spokojen.
Další věc, co tady teď frčí mezi kopačákovejma hipsterama je SURMA, mají za sebou povedenej single a asi vydaj desku či co. Pro fanoušky Fever Ray a podobných štětek.
No a do třetice všecho fousatého, RAKTA je brazilská post-punková vrtačka, která má na post-punk trochu netradiční vokály, rozhodně ale zabaví. Samozřejmě, že někdo může namítat, že Brazílie není Portugalsko, ale to je jako hledat rozdíl mezi análem a orálem – díra jako díra. Tady si to můžeš koupit zadarmo.
Pokud se poslední dobou pokoukáváš po nějakejch post-harcore, hardcore, screamo, emo břečkách, kterými bys sis piss chtěl rozšířit obzory a nebo prostě jen poslouchat něco novýho, pak je tu výbornej blog Sophie’s Floorboard. Je tam podobných vyřvávaček na tři životy a co jsem tak zatím procházel, takže všechny linky jsou aktuální a ready to go. Zippyshare forever a haleluja za tenhle blog.
Z trochu jinýho soudku teďka nějaký ty ambienty. To je verbeš, ale něco se tam dá najít. Od loňskýho loscila mě zatím žádnej objev nepobavil tak jako tyhle dva: EUS, Postdrome a SAAAD – Different Streams a nedávno vyšlej Sistal. Oba dva jsou naprostý opak toho druhého, takže pokud chceš temnou, mručivou atmošku na večerní psaní anonymních dopisů na Pražskej hrad tak si stáhni EUS, P a S, pokud se naopak probouzíš v neděli ráno a na gatích ti plandá sperma, smutek a pláč, pak si stáhni Sistala.
A znáte Táňu Tankovou? Taky dobrý.
A to bude asi všechno, páč se mi toho víc nechce psát. Všechno najdete v telegram channelu během dneška a zítřka. Jo a taky je vlastně nová mixtape. Tak zdar.
Ty vole a ještě jsem zapomněl, s Pečivem teď valíme i do knížek, čekujte náš novej kanála na jůtupíčku Literární klobouku kde jedeme těžký smyky, a samozřejmě kundo lajk, vodběr a do komentářů nám napiš, kdy ses naposled pokadila, nebo jak to ti mladí píšou.
Já mám koně vraný koně to sou koně mí 