Archiv rubriky: Uncategorized

Enjoy yourself. It’s later than you think

Dobré odpoledne muzikanti. Za poslední dva měsíce jsme publikovali přesně 0 příspěvků, což je dost málo, ale pořád lepší než nic. Kolegové Šumivo a Pečivo již zřejmě naprosto rezignovali na svou žurnalistickou kariéru, a tak je to zase na mě. Já jsem byl poslední měsíce bez počítače a doneslo se ke mně jen toto: Thom Yorke bude dělat hudbu k hororu Suspiria, Jirka Pomeje má rakovinu, Miley Cyrus vydala novej singl, Linkin Park zešíleli, Chris Cornell možná umřel možná neumřel, vyšel novej Clark, Forest Swords a Papa Roach.

V rámci relokace a kulturního vyžití jsem navštívil koncert Jenny Hval v Braze a můžu říct, že to bylo docela dobrý. Měla nějakej velkej červenej hábit, takže nebyly vidět chlupy v podpaží, což jsem si dost oddychl. Pak jsem taky málem šel na Douglase Dare, ale co jsem na netu uviděl jeho poslední účes, tak jsem si to velmi rychle rozmyslel. Žiju jen jednou, že jo.

dare

Mixtapes na mixcloudu si stále udržují nějakej standard 40 přehrání, ale jelikož mě moc nebaví se v tom pravidelně babrat, navíc přechody v mixu jsou daleko složitější než přechody na silnici, rozhodl jsem se, že na to dlabu. Ale ještě předtím jsem jeden mix udělal, můžete si ho poslechnout níže, nebo na mixcloudu. A tentokrát tam jsou akorát nový věci a žádný vykopávky, jmenovitě: Fjellström, Granite Mask, Burial, Lawrence English, Loke Rahbek, VVV, Horoscope, Collings, Ulwhednar a Amnesia Scanner. Takže je to tentokrát temnější než Tiger Woods.

K Loke Rahbekovi, alias Chorvatskýmu brnění, se váže ještě další vtipná věc. Je to totiž první album (City of Women), který jsem hodil na náš novej Telegram channel. Jo a Telegram channel teď už budeme využívat nejvíc. Tedy asi pořád. Skoro. Skoro denně. Jelikož se facebuky a blogy stávají místem, kde alba přežijí asi tak dlouho, jako má Pečivo sex (3 minuty), je dost o držku takhle provokovat pana Interneta. Telegram je free, cool a nemusíme tam nic moc psát, prostě švihneme album a vy si ho stáhnete snadno jako svoje gatě. Řekl tu někdo win-win?

Channel se jmenuje příhodně Smrt Spartě a najdete ho, když na Telegramu vyhledáte @smrtsparte. Pokud telegram nemáte, tak si ho stáhněte. Duhh.

Kdo neví co je telegram: social klient, kterej je lepší než Messenger páč si tam můžete vytvořit vlastní stickery, třeba s Heidi Janků nebo Dolphem Lundgrenem. A taky si tam můžete do kontaktů přidal channel

Jak to funguje: přidáte si channel do kontaktů a my vám hromadně odešleme zprávu, obsahující soubor s hudebním albem. Možná občas přihodíme nějakou šokující novinku ze světa hudby, třeba až umře Karel Gott nebo Chris Cornell. Channel můžete samozřejmě kdykoli ztlumit, nebo opustit.

Adios mučačos

Mixtape: Unstable

Čau buřti.

Jak Vám dneska swinguje páteček? Všechno na pohodku? Nikoho to nezajímá čůráci!!!

Na Wejvaru jsme byli poslední dobou dost zaneprázdnění, takže sorry, že jsme sem nedávali nový alba. Ale to je prostě ta moderní doba, člověk se pětkrát vykadí a den je pryč.  V posledních týdnech se toho v hudební branži zase tolik nestalo, soudě dle novinek.cz a idnesu co jsem čekoval, takže jste o nic nepřišli. S Šumivem jsme byli dokonce na koncertě – bylo to dobrý. To vám musí stačit. Dneska jdeme na další koncert, to je život co? Taky to bylo dobrý, ať mám ten report rovnou z krku. Takže. Za poslední dobu jsem pár těch dobrejch věcí objevil, ale jsem línej je sem postovat – takže jsem je naházel do mixtape. Můžete si ji poslechnout tady níž a nebo jít na mixcloud a poslechnout si to tam.

Sandford Parker, kterej mixtape skoro otevírá a skoro zavírá, je snad nejlepší fošna za poslední měsíce, takže pokud jste po Top 2016 tuhle dřevařinu ještě nestáhli, tak teď už fakt musíte. Kalhoty na záchodě stahujete pořád a dobrou desku nemůžete? hešteg lenost. Jesse Osborne-Lanthier je z Montrealu a teď si nechává růst chlupy v podpaží v Berlíně, takže hipster approved shit. Loni vydal desku s názvem dlouhým jako dluhy Jirky Pomeje a já doporučuju, i když je to chvílema dost noise a bordel. WETWARE jsou docela dobří ale vůbec nevím, co to je. Nebo spíš kdo to je. Taky vyšel novej Edward Ka-Spel, alias mánička z The Legendary Pink Dots, tentokrát to zase za něco stojí a ne ty chcance co minule. Tradiční Ben Frost, ochutnávka z Wasp factory, nějakej novej objev jako TüTH a hodně povedená tepačka od Marie Davidson (ale zbytek alba celkem nuda). A ještě něco dalšího. A dalšího. A teď du kadit.

 

 

Nejlepší alba 2016

Dobré den. Dneska je konec roku. A byl to úspěšnej rok. Samozřejmě, někdo může namítat, že ve světě se pořád válčí a Sýrie už skoro neexistuje a každej druhej je uprchlík, že byl Brexit a Zeman je a Trump bude prezidentem, ale taky se často zapomíná na to dobré co se stalo – velmi se vydařilo letošní VIP Prostřeno s Macurou, Krampolem a Novotným, v Sim City BuiltIt byly přidány nový rozšíření a Brad Pitt se konečně rozvedl s tou otřesnou fúrií. Takže dobrej rok. Kromě toho se ale děly věci i v hudební branži, kde lidi vydávaly desky a já je teď jak čurák musím zase nějak ohodnotit. Už se nemůžu dočkat, až bude konečně rok kdy nikdo nic nevydá a já budu mít volný odpoledne.

Letos jsem jako vždy slyšel přes 15 000 alb, objel 3000 festivalů a navštívil 34000 koncertů, takže všechno vím, všude sem byl a všechno jsem slyšel. A penis mám velkej jak kopačák. Místo velkýho článku tu ale najdete jen trapnej žebříček, páč můj počítač před měsícem chytil virózu z Ruska a odešel do křemíkového nebe, společně se všem empetrojkama, fotkama, sextejpama a tak. Snažil jsem se tedy vzpomenout, co jsem to vlastně slyšel a po padesáti minutách jsem si vzpomněl na 25 alb, který jsou teda asi nejlepší, páč jsme si na ně vzpomněl a na ty další ne.

25. Crowhurst – II

cr

24. Forndom – Dauðra Dura

352-forndom-flykt-mcd-1

23.Havenaire – Tremolo

have

22.Morbus M. – fight or die

maxresdefault

21. Puce Mary – The Spiral

the-spiral-puce-mary_1460749201

20. Kate Tempest – Let Them Eat Chaos

let_them_eat_chaos_kate_tempest_album_cover_final_grande

19. Jambinai – A Hermitage

Unknown

18. Roly Porter – Third Law

1baa76f7

17. Dag Rosenqvist – elephant

a4289623835_5

16. Cliff Martinez – The Neon Demon OST

artworks-000159402333-swv2u4-t500x500

15. Emma Ruth Rundle – Marked for Death

a1889908052_10

14. The Body – No One Deserves Happiness

a0037309517_5

13. Super Unison – Auto

a0789410237_10

12. Loscil – Monument Builders

d5730c42

11. Rainforest Spiritual Enslavement – Green Graves

hos-456_dist_preview

10. Ben Frost – Wasp factory

31fnrgt8acl-_sy500_ql70_

9. GosT – Non Paradisi + NonParadisi (Secret Arcana)

a2879735786_10

8. Mütterlein – Orphans of the Black Sun

a2533664267_10

7. These Hidden Hands – Vicarious Memories

hh007-these-hidden-hands

6. DROSE – Boy Man Machine

a4262324346_10

5. John Congleton and the Nighty Nite – Until the Horror Goes

045d8fb7

4. Silver Waves – EP3

159998

3. Kerridge – Fatal Light Attraction

kerridge-fatal-light-attraction-front-1004x1024

2. Wreck and Reference – Indifferent Rivers Romance End

a0302600205_10

1. Sanford Parker – Lash Back

a2852990617_10

Tadá!

Některý věci najdete zrecenzovaný dokonce na našem blogu, a to Kate Tempest, Rainforest enslavement, Crowhurst, Bena Frosta a mišmaš o These Hidden Hands a Kerridgovi. Další věci jsme určitě zmiňovaly v nějakejch podcastech a mixech, takže si to můžete pustit znovu! Ano, jde to poslouchat pořád dokola! Jo a když kliknete na obrázky tak vás to navede na nějakou recenzi, kterou jsem našel. Čuš.

PODCAST: WEJWAR 3

i-3

Dobrý den.

Třetí podcast se nám opět povedl a troufám si jej zařadit do top 3 dílů, které jsme zatím nahráli. V tomto epickém díle jsme mluvili o Design bloku, blogu, nebo weeku, jedno z toho, pak taky o koncertech na který jsme šli i o těch, na které jsme nešli. A kdo se těšil na dotazy a poradnu, tak ten se taky konečně Bořek dočkal.

Hráli jsme:
Fogh Depot – Quicksilver Spoon
Orbital – Throught the night
Julian Winding – The Demon dance
Sleigh Bells – I can only stare
GosT – Commencement
Vorvaň – When Serpent Strikes First
Rain Dog – Tahiti (Take Me to Infinity)
Consumer Electronics – Affirmation
Kate Tempest – We die

a to je myslím všechno. Přičemž Kate Tempest tady na blogu už je. Takže si můžete stáhnout celý album. Jo a vlastně jsme taky ještě hráli Smuteční slavnost. A teď mě omluvte, v televizi je Prostřeno speciál se Zdeňkem Macurou, Jirkou Krampolem, Zdeňkem „Mene Tekel“ Podhůrským, Pavlem Novotným a Regínou.

Jirka Krampol: „No moje žena tady není, protože si ráno zlomila nohu v kotníku, tak ji hned odvezli do nemocnice.“
Zdeněk Macura: „Vaše žena? Ale to není možný, vždyť ještě včera chodila normálně.“

 

Kate Tempest – Let them eat chaos 90%

Let_Them_Eat_Chaos_Kate_Tempest_Album_Cover_Final_grande.jpg

Kate Tempest vydala v létě druhý album a je dobrý. Ještě lepší než první. Taky jsem začal hrát znovu SimCity BuildIt na iPadu, takže nemám moc času hledat na internetech, co bych sem napsal. Kdo Kate Tempest nezná, tak je to mladá britská básnířka, která za první sbírku vyhrála bamprlión cen. Tady jde vidět, že cesta kterou jsem jako básník zvolil já, tedy být tlustej, plešatej a píčus, k úspěchu nevede. Kate do toho všeho začala svoje básničky narapovávat a bum, první album bylo na světě. Mezitím vydala další knížky (komu se líbila debutová deska, tak by si mohl sehnat novelu The Bricks that Built Houses, která znovu popisuje příběh Becky a prvního alba), vystoupila na BBC2, takže ji začali mít všichni rádi a přirovnávat ji k The Streets. The Streets jsem nikdy neposlouchal, to je prej taky nějakej raper a já jsem proti znásilnění, takže tohle teda poslouchat nebudu.

trtr.jpg
Spravedlnost?

Nová deska teda vyšla v létě a kromě tradičních témat, jako že jsme mladí a zamrdaní rozmazlení britští čůráci, kteří neví co se životem, se do toho tentokrát přimotaly i trošku větší perly, jako třeba global warming a mytologie a Brexit. Zní to děsuplně, ale kupodivu to není tak otravný, i když některý linky jdou tedy na hranu kýče. To vše ale zadupávají do země dobrý slovní obraty, kterých je tu tak 92%. Inu, člověk se v tom najde. Tedy pokud jste někdo, kdo proleje vejplatu a myslí na sebevraždu, když čeká na mraženou pizzu. Hudba je tentokrát ještě o level lepší než minule, hipec se tu už trochu přelévá do post-dubstepu a je to celkem na pohodku. Samozřejmě, že vám to asi nerozdrtí gule, ale tady jde především o texty. A jak jednou rozklíčujete její přízvuk, je to paráda.

We die so others can be born,

and we age so others can be young,

the point of life is to live and love,

if you can’t then pass it on.

Album v Dropboxu.

Crowhurst – II 85%

a0924810744_10

Lidi mě občas zastavují na ulici nebo mi skáčou před Bentley a ptaj se, jak je možný, že vždycky objevím ty nejlepší kapely a jak to, že mám tak velkej penis. Co se týče těch kapel, je to samozřejmě otázka zdrojů, letitých zkušeností a samozřejmě velkého umu dobrou kapelu objevit. Jako každý správny Lindaur vím, že bych to prozrazovat neměl, ale dnes jsem si dal dobrý lazaně, takže mám skvělou náladu a poodhalím vám, jak nacházet nový kapely, což si dnes ukážeme na Crowhurst.

To Vám takhle koukám večer na porno a byla tam jedna buchtička, která měla dost nepříjemnou držku. Došlo mi, že mi někoho strašně moc připomíná, nějakou otravnou herečku, a tak jsem natáhnul gatě, stopl video, šel se vykadit a poté jsem začal pátrat. Po chvíli mi došlo, že vypadá jako ta flundra, která hrála v Muži, kteří nenávidí ženy. Rooney Mara. Žádnej div že vypadá jak vypadá, když se jmenuje Rooney.

roo

Šel jsem si udělat kafe a z neznámýho důvodu jsem si pak vzpomněl na jeden otřesně nudnej film, ve kterým byl Colin Farrell. O Colinovi se toho poslední dobou moc nenapsalo, tak jsem si šel prohlídnout jeho filmografii, jestli je vůbec naživu, a zjistil jsem, že v roce 2013 natočil film The Mercy s Rachel Weisz. The Mercy je o Donaldu Crowhurstovi, podnikateli, kterýmu šel koncem šedesátek byznys do kopru a tak se rozhodl, že se přihlásí do závodu „Jachtou vokolo světa,“ ten závod vyhraje a za peníze zachrání firmu. Crowhurst vzal závod zkratkou s tím, že napíše falešný lodní záznamy a nakonec si bude užívat prachy. Jenže mu z toho hráblo, na lodi se pomátl asi jako Olda Kaiser když se napil nealkoholickýho piva, a jelikož se bál, že se přijde na to, že podváděl, tak skočil do vody a dobrovolně se utopil. Z toho plyne: zaprvé zboření mýtu,že všechny cesty vedou do Říma, a zadruhé se tím potvrzuje to, co říkal Louis de Funes v Četníkovi a mimozemšťanech, tedy „že některé zkratky jsou zdlouhavé.“ Chtěl jsem si vyguglit, jak takovej Crowhurst vypadal, a když jsem guglil, našel jsem kapelu Crowhurst, kterou jsem si pustil a tím pádem ji objevil. A takhle to vážení funguje vždy. Jednoduchý jako facka.

Crowhurst jsou Jay Gambit, tedy byli alespoň do roku 2014. To byl totiž Gambit v kapele sám a produkoval tolik noise alb za rok, že se v žebříčku mamrdů dostal až na druhý místo za Omara Rodrigueze Lopéze, který teď, než dočtete tuto větu, vytvořil dvě alba. V roce 2014 ovšem Gambit zavolal kámošům z jinejch kapel, jmenovitě týpkům z Cäina a Evangelist, a rozjel Crowhurst jako legitimní kapelu. Po první desce následovalo iks EP a letos si to přifařili s druhou deskou nazvanou chytře II. A je to deska dobrá jak mentál. K nalezení v dropboxu.

Similar to last year’s self-titled full length, this release is built on the basis of the sounds of noisy black metal and syrupy-sludgey doom, with elements of psychedelia, post-rock, and punk deftly interwoven into the mix.                               (cvltnation.com)