Archiv rubriky: VA

VA – Music For A Film That Never Was 90%

12_Inch_Vinyl_Gatefold_Sleeve

The first in a series of limited edition LPs that brings to life an array of fictional cinematic auditory visions. All contributors were provided with the same brief – envisage and write an imaginary film scene then compose and record the piece of accompanying music. This project takes physical form in a strictly limited edition vinyl album. A concept was created that engages the final listener to visualise the fictional scene created by each artist. By briefly exposing 35mm film to light, a series of uncontrollable and unpredictably vivid artworks were produced to accompany each composition. Additionally, a booklet was produced that presents these enigmatic ‚photographs‘ alongside each artist’s written description of their cinematic vision.

Nestává se to často, abych sem nasypal nějakou kompilaci. Asi se to vlastně stalo nikdy, nebo tak maximálně jednou. Tedy stejněkrát, kolikrát měl Pečivo anální sex. S ženou.

Jelikož jsem již všechno zdárně okopíroval v angličtině viz výše, nemusím tedy nic dodávat. Tedy kromě autorů. Kompilačku zdárně odšroubuje Fennesz, kterej to nahluší, jako by jezdil celej život s kamionem. Dobrá zvuková stěna, jak by řekl Šumivo. Po něm následuje Jim O’Rourke a to je taky docela dobrý. Už si ale moc nepamatuju, jak to znělo. Jako třetí si to štráduje Colin Stetson, kterej vytahuje svoje klasický propriety a do toho náladu jak z Lynche, takže 11 minut vlastně nevydechnete. Je to krásný jako tanga na kundě. Po něm Zlaya Loud zase udeří na trochu temnější strunu, a je to teda docela Loud. Luc Ex, kterej to všechno uplácal ve svojí hlavě, tomu dává dost bizarní zákrutu, to když se přifaří s nějakou bulharsko-etnicko-bubenickou maškarádou, která je kupodivu zábavná jako vtipy o postiženejch, tedy dost. Stefan Kruger v následující písničce zřejmě objevil, že bubnovat se dá i na jiný věci než bubny, a podle toho to taky vypadá. Synťáky, chlupy v podpaží a osmdesátky jak moje máma.Ingrid Laubrock, poslední buchtička v line-upu, to pak už dobře došumí a vonoisuje, asi jako Kreng s leprou nebo kocovinou.

Za mě nejlepší kompilace za poslední roky a jestli máte 20 euro, tak si to kupte. Tady. Daleko lepší investice než sedět jako píča s motýlkem v Prosekárně a mluvit o tom, jak bulgur nedostál Vašemu očekávání.

V Dropboxu.

 

VA – No end of vinyl

R-4700055-1372671900-2649

 

No end of vinyl je kompilace, která se loni objevila na labelu Crónica. Právě jste si přečetli větu, která vám pravděpodobně nic nevysvětlila. Ale to není moje vina.

Po pravdě, první díl této kompilace se objevil už v roce 1999, kdy tehdy celkem dancefloorově orientovaný label Mego dal dohromady abstraktní, lehce experimentální kousky s tím, že otevře oči posluchačům a místo hudby přítomnosti ukáže hudbu budoucnosti. Což se jim tehdy docela povedlo, jak si jistě všichni pamatujete.

Na loňském výběru se neobjevilo v podstatě žádné velké jméno, proto jsem jej ihned po stáhnutí zdárně ignoroval a místo toho jsem se, vcelku logicky, věnoval pití jégermajstra a sledování hlubokých psychologických děl Tomáše Magnuska.

Jak už vám asi došlo, byla to chyba! Asi první chyba v mém životě, protože jinak chyby nedělám naprosto žádné. Hned první song, který mají na svědomí vítězové německé odnože „Stupid name for a band“ @C je totiž příjemný, bublající noise, který se zadere pod kůži lehce jako osmiminutový kůň převalského plouživého temna. To je ale metafora! A to jsem teprve na začátku.

Christoph de Babalon z Balatonu s kouskem The End of Vinyl (ani si nepamatuju, kdy tenhle bejk naposled vydal něco nového) udržuje nastavený level a možná jej ještě o trochu posouvá výše. Na beatu položený experimental, který se opírá o nekonečnou halucinogenní smyčku upletenou z tapířích slz. JSX taky překvapují a to především proto, že vůbec netuším, kdo to je. Cindytalk, jako největší jméno na výběru, to trochu přehání s experimentalem a působí uprostřed výběru asi jako podrážděný Petr Muk na Václaváku. Naštěstí se do roviny minimalu opře hned další pán na holení Goner a jeho Morbid Rave Refix dá pořádně naložit vašim bubínkům, a to logicky proto, že se tam bubnuje.

Zbytek výběru ještě doplňují jména jako Pita (kurva ale!), Rashad Becker (bratranec Borise Beckera), Arturas Bumšteinas nebo Opcion.

Tenhle výběr za to stojí. Dropbox.