Archiv rubriky: Yaporigami

WWWAR MIXTAPE

Dnes jsem s hrůzou zjistil, že poslední mixtape jsem nahodil někdy začátkem listopadu, takže jsem hned šlahl s prací a jel domů se rychle vykadit a začít pracovat na nový mixtape, kterou pak budete poslouchat 18 sekund než se vrátíte k videím na idnes typu „Kočka spadla do studně! Co na to studna? A co kočka?“ Ale nestěžuji si. Pořád lepší dělat po nocích mixtape, který nikdo neposlouchá, než pracovat ve Vodafone a jmenovat se Aleš nebo nějaká jiná píča.

Tento mix vznikal asi jako anální sex – velmi ztuha a velmi pomalu. Především i proto, že jsem ho nahrál a otagoval a pak jsem před uložením ze stránky odešel, protože jsem potřeboval neodkladně zjistit fotbalový výsledky. Že vás to nezajímá? Co je mi po tom? Bejt dýdžej není jednoduchý kurva. Nejsem Sedloň aby mi to hned sedlo! (LOL) Ale k těm písničkám. Kromě několika záhrobních perel se jedná o převážně aktuální fláky, tedy ty z letošního a minulého roku. Velkou pozornost byste měli věnovat především jménům jako Edvard Graham Lewis, Ron Morelli a SARS and AR. O SARS and AR budeme mluvit i v příštích Koutech (24.2., 21:00, rádio StreetCulture), tak si nás nalaďte.

Yaporigami – Eye/Hand + Kouty

artworks-000133849097-i5y22m-t500x500

Yaporigami loni vydal album Drudged Torn Routine a pro mě to bylo minimálně nejlepší album měsíce roka nebo čtvrtletí. Šumivo i Pečivo říkají, že je to průměr, ale ani jeden z nich nedělá pravidelně anál a takovým lidem je neradno věřit, páč jsou zapšklí.

Letos, respektive před pár dny, se tento Japonec přifičel s novou deskou, která se jmenuje Eye/Hand a je to opět deska roku týdne století. On se tedy už mezitím přifičel s jednou kratší deskou A Hectic Truer a taky s albem pod svým vlastním jménem, ale v jeho případě není kadence desek a la Omar Rodriguez Lopez „nahraju pět desek klidně ještě dřív než mě to napadne“ na škodu, ba přímo naopak. Yaporigami precizně ořezává svůj raster-notonovský zvuk do podob velmi podobných Kangding Rayovi a ještě pár měsíců a možná si sedne na trůn vedle něj. Novinka čítá 27 tracků a je rozdělena na rytmickou část (duc duc audi mercedes s kapkou industrialu) a noiseovou, polyrytmickou, která škube mozkem jako dobře promazané kladívko v rukou zběsilého svářeče s Parkinsonem. Tímto si uděluji cenu pro nejlepší přirovnání dnešního dne. Děkuji za cenu. Není zač.

Album je v dropboxu.

KOUTY

S Šumivem jsme šli do rádia. Pak jsme si pustili záznam. Od té doby já nepoužívám uši a Šumivo nemluví, aby ho někdo po hlasu nepoznal na ulici. Jelikož jsme samozřejmě hloupí jako kilo ransdorfa, nahráli jsme to na internet, takže si to teď můžete pustit. Je to teda ale špatný tak moc, že bych doporučil vyčkat s poslechem na moment, kdy vám doktor řekne, že máte rakovinu nebo až pojedete uspat svého šestnáctiletého psa Broka. V těchto momentech by z toho mohla být dobrá kulisa.

Nicméně, když jsme nemluvili, tak jsme i pouštěli písničky a playlist je následující:

  • The Paper Chase – These Things Happen
  • Haf Haf – Qwetzal
  • Moa Pillar – Surrender
  • HEALTH – New Coke
  • HEALTH – Courtship II
  • Ermo – Súcubo
  • LADYDOG – Kingh Dog
  • Helena Hauff – Piece of Pleasure
  • Ducerey Ada Nexino – Mouth of Which
  • These Hidden Hands – Kheium (SHXCXCHCXSH remix)
  • Mécanosphére – Mutilation Site
  • Liberez – Grease The Axles

Koho by napadlo, že chce tuto dávku hnoje poslouchat pravidelně, pak ať pátrá po pořadu Kouty na rádiu Street Culture, který je v éteru každou třetí nebo čtvrtou středu v měsíci. Teď si prostě nevzpomenu. Ostatně od té doby co bagr Kim Kardashian porodila dalšího zmetka už dny ani nerozlišuji a říkám jim svorně apokalypsa. Každopádně gratuluji Kanye Westovi že trumfnul debilitu jména jeho prvního dítěte Sever Západ novým harantem s označením Svatý Západ. Teď jen doufat, že do třetice klapne Wild Wild West.

Na následujícím řádku najdete reportáž z koncertu Birds in row z pražské 007:

byl tam hluk a koupil sem si tričko