Tag: ani techno ani metal

VA – Music For A Film That Never Was 90%

12_Inch_Vinyl_Gatefold_Sleeve

The first in a series of limited edition LPs that brings to life an array of fictional cinematic auditory visions. All contributors were provided with the same brief – envisage and write an imaginary film scene then compose and record the piece of accompanying music. This project takes physical form in a strictly limited edition vinyl album. A concept was created that engages the final listener to visualise the fictional scene created by each artist. By briefly exposing 35mm film to light, a series of uncontrollable and unpredictably vivid artworks were produced to accompany each composition. Additionally, a booklet was produced that presents these enigmatic ‚photographs‘ alongside each artist’s written description of their cinematic vision.

Nestává se to často, abych sem nasypal nějakou kompilaci. Asi se to vlastně stalo nikdy, nebo tak maximálně jednou. Tedy stejněkrát, kolikrát měl Pečivo anální sex. S ženou.

Jelikož jsem již všechno zdárně okopíroval v angličtině viz výše, nemusím tedy nic dodávat. Tedy kromě autorů. Kompilačku zdárně odšroubuje Fennesz, kterej to nahluší, jako by jezdil celej život s kamionem. Dobrá zvuková stěna, jak by řekl Šumivo. Po něm následuje Jim O’Rourke a to je taky docela dobrý. Už si ale moc nepamatuju, jak to znělo. Jako třetí si to štráduje Colin Stetson, kterej vytahuje svoje klasický propriety a do toho náladu jak z Lynche, takže 11 minut vlastně nevydechnete. Je to krásný jako tanga na kundě. Po něm Zlaya Loud zase udeří na trochu temnější strunu, a je to teda docela Loud. Luc Ex, kterej to všechno uplácal ve svojí hlavě, tomu dává dost bizarní zákrutu, to když se přifaří s nějakou bulharsko-etnicko-bubenickou maškarádou, která je kupodivu zábavná jako vtipy o postiženejch, tedy dost. Stefan Kruger v následující písničce zřejmě objevil, že bubnovat se dá i na jiný věci než bubny, a podle toho to taky vypadá. Synťáky, chlupy v podpaží a osmdesátky jak moje máma.Ingrid Laubrock, poslední buchtička v line-upu, to pak už dobře došumí a vonoisuje, asi jako Kreng s leprou nebo kocovinou.

Za mě nejlepší kompilace za poslední roky a jestli máte 20 euro, tak si to kupte. Tady. Daleko lepší investice než sedět jako píča s motýlkem v Prosekárně a mluvit o tom, jak bulgur nedostál Vašemu očekávání.

V Dropboxu.

 

Jambinai – A Hermitage 90%

Unknown

Jelikož jsem na základce chodil docela často za školu, nikdy jsem se pořádně korejsky nenaučil. Jelikož tedy ničemu o nich napsanému nerozumím a souběžně i kvůli tomu, že jsem líný, vám můžu o této kapele říct asi jen toto: jsou z Koreje. A hrajou metal. A používají k tomu klasický korejský hudební nástroje jako piri, geomungo, taepyoungso a haegum. A vypadají takhle:

44aa8869-4022-46a6-8ac5-5cc6a1b6b77f-620x372

A znějí takhle:

A jejich nový album A Hermitage je za 9/10 a je v Dropboxu a já kadím bobky.

 

 

 

 

WWWAR MIXTAPE 6 atd

Dobrý den všichni.

Euro nám zdárně pokračuje a lingvistická omáčka z televizních reproduktorů vedená arcivévodou gramatiky Ole Gunnarem Švancarou a mistrem nikdy nekončícího anakolutu Davidem Kozomrdským vám teď pravděpodobně zaměstnává uši víc než cokoliv jiného. Kromě verbálního guláše z fotbalového studia, které potvrzuje, že lepší je Brabec v hrsti než Brabec v televizi, je ovšem na světě pořád dost muziky a vzhledem k tomu, že stíhám kromě honění a kadění i poslouchání, je tu další nálož nových objevů, který by vám měly ulehčit či obvzláštnit momenty, kdy všichni fotbalový experti spí. WordPress mi tu podtrhuje slovo obvzláštnit, že je v něm prý chyba, ale já ji teda nevidím. Palivo 1, WordPress 0.

Za poslední měsíc se toho urodilo dost. Tak moc, že jsem si v jednu chvíli myslel, že snad porodím i já. Ale to nejde. Protože já jsem kluk a kluci rodí jenom hovínka. No já to nečtu, to ty si zaklepej na čelo.

Předně, než zapomenu. Máme pro vás další mix. Píšu množné číslo, jako že ho pro vás máme, ale ve skutečnosti jsem to musel udělat všechno sám, což je s podivem, protože bych měl mít z celý redakce nejmíň času, protože mám jak holku, tak práci. Šumivo pořád holku nemá, kdyby ho nějaká chtěla, pište na mail redakce. V rámci seznamky přikládám i jeho fotku.

sumak

Ale k tomu mixu: za poslední měsíc vyšlo strašně moc nový hudby. Jelikož nemám náladu vám tu vypisovat speciální posty o tom a tamtom albu, všechny důležitý fošny najdete v mixu. Já to rozepíšu jen tak, že tam teda je:

Ahrkh Wagner, Autrenoir, Necro Deathmort, GIRL PUSHER, Dag Rosenqvist, Ben Lukas Boysen, Qoso, Yüth Forever, Puce Mary a Kuedo. 

A ještě podrobnějc: Autrenoir je nový projekt Mondkopfa. Je to boží. Necro Deathmort to po experimentech na posledních albech vzali trochu víc zpříma a taky trochu víc hešteg smažíme osmdesátky a jejich nová deska je perfektní napínák a lá 80 techno metal. GIRL PUSHER je objev roku 2016 a kdo si to nemyslí, tomu spadne pes do výtahu. Dag Rosenqvist je můj Ben Frost pro letošní rok a jestli se ještě o chlup zlepší, bude dobrej jak kráva. Krávy jsou dobrý, například v burgrech. Ben Lukas Boysen je HECQ a to vám snad už k tomu nemusím nic psát. Ale že jsem hodnej, dám sem i video, kde se můžete seznámit s HECQ

– ale nic podobnýho teda od nový desky nečekejte. Asi si koupil housle nebo co, takže to je ambient asi jako když dete večer potají do ledničky a nechcete nikoho vzbudit. Yüth Forever se v mixu představují docela umírněným songem, ale ve skutečnosti je to docela fajn vyřvávačka, po dlouhý době něco, co je tak blbý, až je to dobrý. Doporučuji všem, kterým je 14, poslouchají Enter Shikari a chtějí udělat další krok. Těm samým lidem doporučuji i přestat masturbovat a začít chodit do posilky, abychom je nemuseli potkávat na ulici. To mi připomíná, že jsem šel minulý týden po ulici, bylo to super. Puce Mary je další z objevů, který vyletěl odnikud a vlastně pořád nevím, proč je to tak dobrý. Ale je to blondýna a má tag noise, takže za mě sjízdnost level 20. Kuedo je temnější než minule, říkal to Šumivo, ale věřte někomu, kdo nic nedělá, jen pije pivo a nikdy neměl anální sex.

d4a8560731cb46a3c604f05155768490.jpg
PUCE MARY

Z věcí, který se nedostaly do mixu, protože se tam nehodily, čti protože se dost blbě míchá hardcore a metal s elektronkama, bych doporučil především ruský Vólan, WRONG, Fear of Man a především Sumac, asi nejlepší letošní desku, která by mohla zabít vaší babičku i z vedlejšího pokoje. Sumac je mimochodem anglický název pro škumpu, kdybyste to nevěděli – někdo mi prosím vás napište co je škumpa, protože to nevím. Jo a Sumac mají písničky 10, 11 a 17 minut dlouhý, takže ideální k sexu, kdy po třech minutách dřiny musíte chvilku odpočívat, aby ta vaše neřekla, že jdete hned chcát a pít a nejste vůbec romantičtí. Jelikož jsem vás zatím asi na tuhle kapelu moc nenavnadil, tak jen dodám, že zpěvák je z Old Man Gloom, basák z Russian Circles a endžinéring alba dělal Balou z Converge. Doufám, že to stačí.

S Šumivem jsme pro vás natočili druhý podcast a pokud se teď ptáte kde je, tak je pravděpodobně v koši, protože jsem si ho pustil střízlivej a bylo to horší než všechno to zvěrstvo, co dělali Němci za války na Ukrajině a v Polsku. Další důkaz, že na světě neexistuje spravedlnost, protože jinak by už nějakej SWAT team přišel ke mě domů a moje mikrofony by zastřelil a spálil. Ale zkusíme to znovu.

Dočetl jsem Hemingwayův Pohyblivý svátek a doporučuju. 1794_1Pohyblivý svátek popisuje jeho první roky v Paříži a to je asi tak všechno, co se dá o knize napsat. Ezra Pound z toho vychází jako Bůh a Scotta Fitzgeralda bych asi umlátil croasántem hned jak by promluvil. Jinak mě potěšilo, že i lidi jako Hemingway měli období, kdy neměli peníze ani na to zaregistrovat se v knihovně. Vzhledem k tomu, že jsem často taky neměl ani na rohlík nebo brambůrky nebo mraženou pizzu, velmi mě potěšilo, že jsem vlastně nebyl chudej, ale hemingwej. Taky jsem přečetl (konečně) (sic! – nevím co to znamená, ale píše se to) Dřevaře od Roye Jacobsena a to doporučuju skoro ještě o trochu víc. Finsko-ruská válka a v hlavní roli hrdina, který musí v ukrutné zimě chodit ven a kácet stromy, což je asi tak těžký, jako když já jdu v zimě ven kácet holky – skoro nesplnitelný úkol. Nějakým zázrakem je v tom ale dobrej a to natolik, že když Finové evakuují jeho město, protože přijeli ruští vojáci na dovolenou, tak tam zůstane a kácí stromy dál společně s Rusama. Takže takové Dřevěné podvolení od Houellebecqa. Za mě skoro plnej počet, trochu mě mrzelo, že se z knihy nevyhoupl nějakej echt silnej moment, kterej by to poslal do nezapomenutelných výšin, stejně jako se mu to povedlo v Ostrovu.

Nashledanou.

 

Buñuel – A Resting Place for Strangers 90%

BUNUEL A RESTING PLACE FOR STRANEGRS

Jelikož nepředpokládám, že jste všichni vzdělaní jako já, opět vás budu muset uvést do děje. V historii Španělska se narodili jen dva lidi, kteří neuměli fotbal a tím pádem se museli živit jinak. Byl to Luis Buněl a Picasso. Picasso to moc daleko zrovna nedotáhl a dneska už pomalu nikdo neví kdo to byl, za to Buněl se stal docela respektovaným filmařem, který natočil několik progresivních filmů, za všechny například Andaluský pes, 2001 Vesmírná odysea a Rychle a zběsile 6.

Proč o tom píšu? Protože jméno Buněl převzala nová italská superkapela. A taky proto, že si můžu psát co chci. Třeba: potrat, lednička, špagety, vařecha, koblihy, mrtvej delfín.

Proč by vás měla zajímat italská superkapela? Protože obsahuje Eugene Robinsona, což je něco jako anti-Morgan Freeman. A zpěvák a tahoun Oxbow. A vypadá takto:

4099131704_e6d23bd082_o

Pokud nevíte, kdo jsou Oxbow, pak si je můžete poslechnout ve videu níže. Předtím, než si jej pustíte, doporučuji odvést babičku do vedlejšího pokoje.

Eugene Robinson, zpěvák, rváč, filozof, spisovatel, žurnalista atd, má poslední dobou i další zajímavý hobby a to že na starý kolena to víc než s Oxbow táhne s jinejma kapelama a co rok vypustí do světa nějakou kolaboraci. Jelikož zpívání mu jde asi jako mě opravování parních motorů, není to zrovna vždycky dobrej poslech. Jeho koncert s Xiu Xiu mě málem nějakou astrální audiosilou zabil, na druhou stranu předloňská kolaborace se ZU byla naopak výtečná.  S italskejma špagetama se dal dohromady loni a na podzim vydali pod hlavičkou Buněl první (a asi i jediný album) A Resting Place for Strangers (natočeno za dvanáct dní) a rozhodně stojí za to, i proto, že Robinson po dlouhé době upustil od svého tradičního přednesu ve stylu „napodobování umírajícího kohouta“ a začal víceméně zpívat. A taky to stojí za to, protože je to kurevsky dobrej noise rock a Zeman je čurák. Coincidence? I dont think so.

Úvodní Cold or Hot je ještě klasická oxbowovina (spoken word, pazvuky, bordel na bicích), ale hned po ní se přiřítí druhá This is love a když píšu přiřítí, tak tím myslím, že se doopravdy přiřítí, asi jako když Halina beží z kopce. Žádný prostor pro bluesové/kakofoní experimenty jako v domovské kapele, tady se šlape do plnejch od začátku a třetí I, Electrician to vytáhne do parádních výšin. A tam se deska drží po celou dobu. Dump Truck dá na chvilku vydechnout a Robisnon si démonicky zablekotá a pak už se jede až do konce.

V Dropboxu.

 

Luca Sigurta – Warm Glow 85% (Potrvá 24.4.)

Je to už pár týdnů, co jsem kdesi objevil album Luca Sigurty Warm Glow. Myslím, že jsem to dokonce hrál i v rádiu, ale tím si nejsem moc jistý, protože jsem pil alkohol. Byl totiž přede mnou na stole, kam jsem ho nedopatřením postavil.

Warm glow jsem zapínal a vůbec nic jsem od alba neočekával. Jak by řekl Jaroslav Bosák, „tenhle zápas může skončit vítězstvím, prohrou a nebo remízou.“ Naštěstí to dopadlo výhrou, protože Warm glow je náležitě sexy poskládaný a vybalancovaný mix noisu a trip-hopu. Kdo má rád bordel, ten si přijde na svoje a kdo má rád saxík a pomalý beaty, ten bude taky uspokojen. Pocuď dobrý. Jenže Warm Glow obsahuje jakousi divnou, pomatenou chemii, díky které se po malé chvilce zadře pod kůži – přičemž rozhodně není albem, které by tam mělo skončit. První dva songy jsou víceméně jen zvukový balast a to takového rázu, že když jsme si to s Šumivem pouštěli na dálnici do Mnichova tak to málem narval do kamijonu. Jenže pak se rozestoupí hluk a nastoupí hypnotická seance minimalistických úderů bicích a sem tam vokálu a nějakým záhadným způsobem to funguje. Je docela těžký najít tuhle tenkou hranici mezi sound artem a atmosférickým ambientem a Luca Sigurta ji našel. Haleluja. Nadšení bylo tak obrovské, že jsem Sigurtu dokonce požádal o epický rozhovor, ale z neznámého důvodu mi na něj vůbec neodpověděl.

 

Jak jde vidět, jsem z alba nadšený jako když jsem omylem našel ve starejch gatích pětikilo. Moje radost je ještě o to větší, když jsem dnes zjistil, že Sigurta zahraje za pár dní v Praze, a to v kavárně Potrvá, která je na Hradčanský. Je to sice druhá strana řeky kde hraje Sralta, ale rozhodně se tam vyplatí zajet. Vstupný je jen kilo vy čuráci a k tomu vám ještě jako předkapela zahraje She spread sorrow, což je buchtička, která hraje ritual deathscape electronics a má takovouto promo fotku:

17156241681_cf3168a971_b

Na závěr trochu poezie:

Dal si Luca Sigurta

hned po ránu jogurta.

 

Jogurt to byl z itálie,

a tak vznikla lapálie.

 

Protože je Sigurta taky talián,

řval při blití jak talibán,

protože byl jogurtový kanibal.

 

ALBUM V DROPBOXU

Blackmouth – Blackmouth

Blackmouth a jejich stejnojmenné a jediné album Blackmouth vyšlo v květnu roku 2000. To je už šestnáct let zpět. Šestnáct. Jaký to byly krásný časy. 90% youtuberů ještě nebylo naživu, Jirka Pomeje neměl dluhy a Arsenal uměl hrát fotbal. Jenže pak přišel Babiš a uprchlíci a všechno zničili.

blackmouth_1400

Blackmouth byl tehdy jednorázový projekt Jarboe ze Swans a dvou cápků z Trust Obey. Jarboe byla už tehdy dost nesjízdná, tudíž Vám sem ani nebudu dávat její fotku. Protože tehdy internet existoval jen na kalkulačkách tak moc informací nenajdete. Já, internetový ninja třetího stupně, jsem našel jen jednu recenzi a ta mi toho tedy moc neřekla. Dal jsem se tedy místo toho na vaření a udělal jsem si toasty s kečupem, salámem a sýrem. K tomu potřebujete kečup, salám a sýr. Dáte to do toastovače a je to.

Blackmouth se pohybují na hranici mezi  trip-hopem / dark ambientem a jazzem. A to je asi tak všechno, co se k tomu dá říct, protože jsem to popsal dost přesně. Líp už to asi nejde. Pointa je každopádně taková, že je to výborné album pro příjemný romantický večer ve dvou, kdy do sexu zapojíte i předehru a natáhne jej tedy na neúnosných 8 minut. Zároveň doporučuji poslouchat i brilantní texty, například ten k písni The Conversion:

i’ve been trying to find the reason and you know what? i don’t think there is a reason or an answer to it it’s just all of this well weren’t we meant to be it? i can’t deny it can you deny it what you want what i need and then just…you know the rest and all of this is well its not like that.

Album v Dropboxu.