Tag: chicharito

Primavera – festivalové skóre: 6/10

Předně bych se chtěl pochválit za předešlý report, který jsem psal ve stavu, kdy jsem byl rád, že jsem našel svojí postel a nesnažil se rozdat si to s peřinou. Well done, Pečivo. Mnoho pravidelných čtenářů nám posílá maily, dopisy a telegramy a ptá se, jestli opravdu jsme v Barceloně nebo jestli reporty píšeme z nonstopu v Humpolci. Inu, v Barceloně skutečně jsme, zde důkaz:
Obrázek

Poslední den jsme vyrazili poznávat s Apačkou a Palivem krásy Barcelony. V prvním nákupním centru jsme si dali rozchod, abychom se následně navzájem ztratili a mohli se po půl hodině najít a jít na kafe. Co se týká památek, tak jsme bydleli kousek od Sagrady Famílie, což je španělský výraz pro “Svatej jeřáb” a nemohu se o této budově velmi pozitivně vyjádřit, protože se se španělskou vládou od minulého roku soudím o 15€ a 20 minut mého života, který mi vzali, když jsem byl donucen jít dovnitř tohoto hypermoderního chrámu, kterej zevnitř vypadá jak Centrum Chodov těsně před koncertem Mikea Oldfielda. Nechápejte mě špatně, nevadí mi historický budovy a třeba Prahu mám upřímně rád, ale tohle nemá s historií nic společnýho. Myslel jsem, že starý věci mají bejt starý – viz Jiřina Bohdalová, ale vsadim se, že ve zpovědnici Sagrady se dá koupit i párek a můžete si tam zazpívat karaoke. Pobyt poblíž Sagrady tak byl jediný náš kulturní zážitek. Musím se přiznat, že tentokrát jsem si Barcelonu neprošel ani na gůgl street view, ale něco si ještě pamatuji z loňské Primavery.

Po této turistické vložce (teď mě napadlo dát sem fotku turistickýho salámu a vložky – lol) jsme společně vyrazili na Primaveru, kde vesměs nehrálo nic, co by nás extra zajímalo. Šli jsme sesílat hejty na Martini stan, kterej nám neumožnil zúčastnit se pátečního večera v Boiler room stagi, kde hrál Demdike Stare a Vatican Shadow, což by asi byl solidní výplach a absolutní vrchol festivalu. Jarda Petřík – čerstvý větřík Radia Wave – by se utleskal. Ale jak víte, my byli na metalu. Bohužel jsme zjistili, že i Pizza Underground Maculajeho Culkina (skloňuje se to stejně prakticky jako poslední film s Russlem Crowem “Noe” – “Ahoj, nepůjdem na Noeaha?“) musela odříct vystoupení, protože frontman po vzoru svých dětských filmů sedl na jiné letadlo než zbytek kapely a naše videokazety Sám doma jsme si tak s Palivem podepsali navzájem.

Následovalo 20 vteřin na Superchunk, kdy Palivo začal odcházet při prvním akordu a já ho dohnal o 2 vteřiny později, kdy zpěvák začal zpívat. Za ta léta už jsme si vytříbili sluch tak, že sranec poznáme do pěti vteřin, takže asi dokážete vydedukovat kvalitu tohoto uskupení. Podobný průběh měl i následný koncert Television na hlavním pódiu, který provázely obsáhlé technické potíže, protože basákovi vazbila protéza a kardiostimulátor bubeníka nešel naladit na F Dur. Naštěstí na Pitfchfork stagi právě skotačila děvčata z Dum Dum Girls, tak jsme to šli omrknout. Jak by řekl Jaromír Bosák – nuda, nuda, šeď, šeď. Naštěstí jsem dokopal Palija na Godspeed You! Black Emperor, kde jsme strávili solidní padesátiminutovku. Venku to sice nevyzní tak, jako v sále, ale i tak se jednalo o vynikající koncert. Za hodinu zahráli tak 2 vály. Efrim chtěl přidat ještě jeden song, ale pořadatelé ho napomenuli, že festival musí skončit dřív než v úterý.

Díky kose jsme zašli do Boiler roomu, kde jsem během chvilky protancoval střevíce na New Jacksonovi, což je nevim kdo. Zněl jako míň vlezlý Daft Punk s víc zbordeleným vokálem. Potom co jsme všem ukázali, co je to pořádnej breakdance jsme šli na Cloud Nothings, který ukázali pro změnu nám, co je to pořádnej noise. Věci z první desky vynikající, nový věci občas moc popík. Ale bordel solidní – vydrželi jsme celej (!!) koncert. Poslední koncert Primavery 2014 pak byli Nine Inch Nails. Ani já, ani Palivo, jsme neznali poslední desku, protože jsme si mysleli, že je to kundovina, ale nyní uznávám, že jsme vyjímečně pravdu neměli. Reznor solil takový techno, že jsme oba stáli s otevřenou hubou a čekali, kdy si Kangding Ray sundá masku Reznora. Taktéž jsme se oba projevili jako velcí znalci NIN, když jsme každou písničku po pěti vteřinách označili za Head Like a Hole (krom Closer, tu jsme poznali), abychom si nakonec nevšimli, když začla hrát Head Like a Hole doopravdy. Společně s Closer a Hurt top celýho setu. Jelikož jsme celý večer nepili alkohol, tak už se žádný srandy neděly a jelo se domu a ráno pryč. Pro tentokráte tedy hlásim konec psaní hoven ke Španělsku a další várka bude následovat po naabácký Noise Party vol VI. 27.6. v Rechlích u Prachatic.

Update: Uplně bych zapomněl na Earla Sweatshirta, kterej vystupoval sám se svým DJem o kterým si Palivo tak dlouho myslel, že to je sám Earl, až šel pryč (Palivo, ne DJ). Desku jsem neslyšel ani jednou, ale faktor zábavy byl někde na levelu zmrzlina zdarma. Bohužel nemám rád zmrzlinu. Kde jsou kurva ty časy, kdy po sobě černoši stříleli, aby se dostali na čelo hitparád?! Wu Tang byli minulej rok o dost lepší, dneska po sobě mladý nizzlové tak maximálně střílej hastagama po twitteru.