Tag: čmafítas

Primavera: Čtvrtek / Dojezd

Dnes ráno jsem stal v jednu odpoledne a přečetl si Palijův post, abych věděl, co se včera dělo. Protože jsme u moře, tak jsme si vzali plavky a šli se koupat do moře. Že je venku 20 stupňů a fouká jak mentál nás neodradilo, protože přece nejsme z cukru. Po koupání jsme se koukali na Tacho a asi na pátou jsme vyrazili na festival metrem. Stačilo se držet fousatejch lidí a buchet s timdle: Obrázek

Tady bych poprosil vysvětlení – co to jako kurva má bejt?! Nesluší to ani holkám s ultrakrásným zadkem, natožpak těm se zadkem jako vjezd do pískovny, který to ale nosí s velmi velkou oblibou. Na to, že tu je miliarda lidí, tak fronty na pásku a kartu (při vchodu člověk musí ukázat obojí, jinak vás černoch velkej jak barák vypne) odsejpaly velmi rychle. Peklo nastalo pak v areálu. Dlouho jsem o tom přemejšlel a došel jsem k tomu, že přehodnocuji svuj žebříček nejhorších věcí na celým světě:

  1. Beatles
  2. Koně
  3. Miliarda lidí
  4. Lodě

Ano, miliarda lidí se dostala před lodě. V auditoriu, což je jediná indoorová stage na Primaveře to ale celkem šlo. A Winged Victory for the Sullen byl jedinej koncert, kterej jsme absolvovali celej a to z toho důvodu, že se tam dalo sedět, byla tam tma a chvilku jsme spali. To co jsem slyšel, než jsem usnul, bylo vynikající. Z auditoria jsme přešli rovnou na hlavní stage, kde byly na řadě čmafítas (španělský výraz pro buchtičky) z Warpaint a všude miliarda lidí. Cestou jsme si Palijem koupili skvělá trička s naším oblíbeným motivem Jägra.

ObrázekUž se nemohu dočkat, až si toto tričko vezmu do kostela. Děvčata zahrála průřez discografíí a shodli jsme se, že nejkrásnější je zpěvačka a kytaristka (dřívější favoritka) vypadá jak na cracku. Basistka, kterou tak obdivoval v Praze Šumivo, měla na sobě maskáčový pyžamo. Myslím, že není potřeba dalšího komentáře. Poté jsme se rozdělili a já šel na Neutral Milk Hotel, což byla chyba, protože to byla nuda jak kuřecí řízek s bramborem. Chtěl jsem se přidat k ostatním a jít na Petera Hooka, ale bohužel to bylo jen pro registrované návštěvníky. Každýmu je asi jasný, že to jsme my nebyli. Když jsem se chystal na Hooka, tak akorát přicházel Palivo a společně jsme mohli z dálky sesílat hejty na Neutral Milk Hotel a jít pryč. To se ukázalo jako ne moc šťastná volba, protože jsme museli přetrpět jak kapelu Svper, což bylo elektronický duo ze španělska a byla to mrtka a Future Islands, což byla mrtka obdobná, akorát tady to násobil ještě frontman, kterej byl retard. Deset hodin večer a jeden dobrej koncert, kterej jsme prospali.. To jsme mohli rovnou na Český Hrady. Queens of the Stone Age to bohužel moc nezachránili, jediná zábava byla, že jsme seděli a sledovali pána, kterej se snažil telefonovat. Byl zastáncem teorie, že hluk je lehčí než vzduch a když bude telefonovat u země, tak tam nebude takovej bordel a uslyší líp. Po tom, co se 5 minut kroutil v předklonu zjistil, že tudy cesta nevede a bohužel odešel. Tak jsme šli taky, protože po QOTSA měly hrát na hlavní stagi Arcade Fire.

Jelikož jsem si včera ušpinil flanelovou košili, tak jsme šli na Shellac. Jako vloni to byla pecka jak z broskve a Shellac jsou sen všech bedňáků, protože si při posledním songu sami odnesou bicí. Poté následoval vrchol večera a to japonští Bo Ningen – glam metal, osumdesátky jak vyšitý a do teď nevíme jestli to byli jen chlapi nebo ne. Gůgl bohužel ve Španělsku nefunguje. Ten festival nakonec není tak ztracenej. V 1:40 pak Touché Amore a domu. Chtěli jsme zůstat dýl než půl koncertu, ale stáří se neprojevuje jen na kocovinách, ale i při stání na koncertech a tak jsme se rozhodli proti pobytu v lázních Berta v Třeboni a pro odchod tágem domu. Velké pozitivum je, že máme jen jedny klíče a nevíme, který zvonek a tak apačka ve tři ráno vyzvání na sousedy. Myslím, že jsme v baráku velmi oblíbeni po včerejšku, kdy na nás přistál jeden chleba, obsah popelníku a parta španělských nadávek. Bohužel už nevím v jakém pořadí. A zítra Haxan Cloak, FKA Twigs, Deafheaven, Demdike Stare a Julia Holter.