Tag: dark ambient

VA – Music For A Film That Never Was 90%

12_Inch_Vinyl_Gatefold_Sleeve

The first in a series of limited edition LPs that brings to life an array of fictional cinematic auditory visions. All contributors were provided with the same brief – envisage and write an imaginary film scene then compose and record the piece of accompanying music. This project takes physical form in a strictly limited edition vinyl album. A concept was created that engages the final listener to visualise the fictional scene created by each artist. By briefly exposing 35mm film to light, a series of uncontrollable and unpredictably vivid artworks were produced to accompany each composition. Additionally, a booklet was produced that presents these enigmatic ‚photographs‘ alongside each artist’s written description of their cinematic vision.

Nestává se to často, abych sem nasypal nějakou kompilaci. Asi se to vlastně stalo nikdy, nebo tak maximálně jednou. Tedy stejněkrát, kolikrát měl Pečivo anální sex. S ženou.

Jelikož jsem již všechno zdárně okopíroval v angličtině viz výše, nemusím tedy nic dodávat. Tedy kromě autorů. Kompilačku zdárně odšroubuje Fennesz, kterej to nahluší, jako by jezdil celej život s kamionem. Dobrá zvuková stěna, jak by řekl Šumivo. Po něm následuje Jim O’Rourke a to je taky docela dobrý. Už si ale moc nepamatuju, jak to znělo. Jako třetí si to štráduje Colin Stetson, kterej vytahuje svoje klasický propriety a do toho náladu jak z Lynche, takže 11 minut vlastně nevydechnete. Je to krásný jako tanga na kundě. Po něm Zlaya Loud zase udeří na trochu temnější strunu, a je to teda docela Loud. Luc Ex, kterej to všechno uplácal ve svojí hlavě, tomu dává dost bizarní zákrutu, to když se přifaří s nějakou bulharsko-etnicko-bubenickou maškarádou, která je kupodivu zábavná jako vtipy o postiženejch, tedy dost. Stefan Kruger v následující písničce zřejmě objevil, že bubnovat se dá i na jiný věci než bubny, a podle toho to taky vypadá. Synťáky, chlupy v podpaží a osmdesátky jak moje máma.Ingrid Laubrock, poslední buchtička v line-upu, to pak už dobře došumí a vonoisuje, asi jako Kreng s leprou nebo kocovinou.

Za mě nejlepší kompilace za poslední roky a jestli máte 20 euro, tak si to kupte. Tady. Daleko lepší investice než sedět jako píča s motýlkem v Prosekárně a mluvit o tom, jak bulgur nedostál Vašemu očekávání.

V Dropboxu.

 

WWWAR MIXTAPE 6 atd

Dobrý den všichni.

Euro nám zdárně pokračuje a lingvistická omáčka z televizních reproduktorů vedená arcivévodou gramatiky Ole Gunnarem Švancarou a mistrem nikdy nekončícího anakolutu Davidem Kozomrdským vám teď pravděpodobně zaměstnává uši víc než cokoliv jiného. Kromě verbálního guláše z fotbalového studia, které potvrzuje, že lepší je Brabec v hrsti než Brabec v televizi, je ovšem na světě pořád dost muziky a vzhledem k tomu, že stíhám kromě honění a kadění i poslouchání, je tu další nálož nových objevů, který by vám měly ulehčit či obvzláštnit momenty, kdy všichni fotbalový experti spí. WordPress mi tu podtrhuje slovo obvzláštnit, že je v něm prý chyba, ale já ji teda nevidím. Palivo 1, WordPress 0.

Za poslední měsíc se toho urodilo dost. Tak moc, že jsem si v jednu chvíli myslel, že snad porodím i já. Ale to nejde. Protože já jsem kluk a kluci rodí jenom hovínka. No já to nečtu, to ty si zaklepej na čelo.

Předně, než zapomenu. Máme pro vás další mix. Píšu množné číslo, jako že ho pro vás máme, ale ve skutečnosti jsem to musel udělat všechno sám, což je s podivem, protože bych měl mít z celý redakce nejmíň času, protože mám jak holku, tak práci. Šumivo pořád holku nemá, kdyby ho nějaká chtěla, pište na mail redakce. V rámci seznamky přikládám i jeho fotku.

sumak

Ale k tomu mixu: za poslední měsíc vyšlo strašně moc nový hudby. Jelikož nemám náladu vám tu vypisovat speciální posty o tom a tamtom albu, všechny důležitý fošny najdete v mixu. Já to rozepíšu jen tak, že tam teda je:

Ahrkh Wagner, Autrenoir, Necro Deathmort, GIRL PUSHER, Dag Rosenqvist, Ben Lukas Boysen, Qoso, Yüth Forever, Puce Mary a Kuedo. 

A ještě podrobnějc: Autrenoir je nový projekt Mondkopfa. Je to boží. Necro Deathmort to po experimentech na posledních albech vzali trochu víc zpříma a taky trochu víc hešteg smažíme osmdesátky a jejich nová deska je perfektní napínák a lá 80 techno metal. GIRL PUSHER je objev roku 2016 a kdo si to nemyslí, tomu spadne pes do výtahu. Dag Rosenqvist je můj Ben Frost pro letošní rok a jestli se ještě o chlup zlepší, bude dobrej jak kráva. Krávy jsou dobrý, například v burgrech. Ben Lukas Boysen je HECQ a to vám snad už k tomu nemusím nic psát. Ale že jsem hodnej, dám sem i video, kde se můžete seznámit s HECQ

– ale nic podobnýho teda od nový desky nečekejte. Asi si koupil housle nebo co, takže to je ambient asi jako když dete večer potají do ledničky a nechcete nikoho vzbudit. Yüth Forever se v mixu představují docela umírněným songem, ale ve skutečnosti je to docela fajn vyřvávačka, po dlouhý době něco, co je tak blbý, až je to dobrý. Doporučuji všem, kterým je 14, poslouchají Enter Shikari a chtějí udělat další krok. Těm samým lidem doporučuji i přestat masturbovat a začít chodit do posilky, abychom je nemuseli potkávat na ulici. To mi připomíná, že jsem šel minulý týden po ulici, bylo to super. Puce Mary je další z objevů, který vyletěl odnikud a vlastně pořád nevím, proč je to tak dobrý. Ale je to blondýna a má tag noise, takže za mě sjízdnost level 20. Kuedo je temnější než minule, říkal to Šumivo, ale věřte někomu, kdo nic nedělá, jen pije pivo a nikdy neměl anální sex.

d4a8560731cb46a3c604f05155768490.jpg
PUCE MARY

Z věcí, který se nedostaly do mixu, protože se tam nehodily, čti protože se dost blbě míchá hardcore a metal s elektronkama, bych doporučil především ruský Vólan, WRONG, Fear of Man a především Sumac, asi nejlepší letošní desku, která by mohla zabít vaší babičku i z vedlejšího pokoje. Sumac je mimochodem anglický název pro škumpu, kdybyste to nevěděli – někdo mi prosím vás napište co je škumpa, protože to nevím. Jo a Sumac mají písničky 10, 11 a 17 minut dlouhý, takže ideální k sexu, kdy po třech minutách dřiny musíte chvilku odpočívat, aby ta vaše neřekla, že jdete hned chcát a pít a nejste vůbec romantičtí. Jelikož jsem vás zatím asi na tuhle kapelu moc nenavnadil, tak jen dodám, že zpěvák je z Old Man Gloom, basák z Russian Circles a endžinéring alba dělal Balou z Converge. Doufám, že to stačí.

S Šumivem jsme pro vás natočili druhý podcast a pokud se teď ptáte kde je, tak je pravděpodobně v koši, protože jsem si ho pustil střízlivej a bylo to horší než všechno to zvěrstvo, co dělali Němci za války na Ukrajině a v Polsku. Další důkaz, že na světě neexistuje spravedlnost, protože jinak by už nějakej SWAT team přišel ke mě domů a moje mikrofony by zastřelil a spálil. Ale zkusíme to znovu.

Dočetl jsem Hemingwayův Pohyblivý svátek a doporučuju. 1794_1Pohyblivý svátek popisuje jeho první roky v Paříži a to je asi tak všechno, co se dá o knize napsat. Ezra Pound z toho vychází jako Bůh a Scotta Fitzgeralda bych asi umlátil croasántem hned jak by promluvil. Jinak mě potěšilo, že i lidi jako Hemingway měli období, kdy neměli peníze ani na to zaregistrovat se v knihovně. Vzhledem k tomu, že jsem často taky neměl ani na rohlík nebo brambůrky nebo mraženou pizzu, velmi mě potěšilo, že jsem vlastně nebyl chudej, ale hemingwej. Taky jsem přečetl (konečně) (sic! – nevím co to znamená, ale píše se to) Dřevaře od Roye Jacobsena a to doporučuju skoro ještě o trochu víc. Finsko-ruská válka a v hlavní roli hrdina, který musí v ukrutné zimě chodit ven a kácet stromy, což je asi tak těžký, jako když já jdu v zimě ven kácet holky – skoro nesplnitelný úkol. Nějakým zázrakem je v tom ale dobrej a to natolik, že když Finové evakuují jeho město, protože přijeli ruští vojáci na dovolenou, tak tam zůstane a kácí stromy dál společně s Rusama. Takže takové Dřevěné podvolení od Houellebecqa. Za mě skoro plnej počet, trochu mě mrzelo, že se z knihy nevyhoupl nějakej echt silnej moment, kterej by to poslal do nezapomenutelných výšin, stejně jako se mu to povedlo v Ostrovu.

Nashledanou.

 

Blackmouth – Blackmouth

Blackmouth a jejich stejnojmenné a jediné album Blackmouth vyšlo v květnu roku 2000. To je už šestnáct let zpět. Šestnáct. Jaký to byly krásný časy. 90% youtuberů ještě nebylo naživu, Jirka Pomeje neměl dluhy a Arsenal uměl hrát fotbal. Jenže pak přišel Babiš a uprchlíci a všechno zničili.

blackmouth_1400

Blackmouth byl tehdy jednorázový projekt Jarboe ze Swans a dvou cápků z Trust Obey. Jarboe byla už tehdy dost nesjízdná, tudíž Vám sem ani nebudu dávat její fotku. Protože tehdy internet existoval jen na kalkulačkách tak moc informací nenajdete. Já, internetový ninja třetího stupně, jsem našel jen jednu recenzi a ta mi toho tedy moc neřekla. Dal jsem se tedy místo toho na vaření a udělal jsem si toasty s kečupem, salámem a sýrem. K tomu potřebujete kečup, salám a sýr. Dáte to do toastovače a je to.

Blackmouth se pohybují na hranici mezi  trip-hopem / dark ambientem a jazzem. A to je asi tak všechno, co se k tomu dá říct, protože jsem to popsal dost přesně. Líp už to asi nejde. Pointa je každopádně taková, že je to výborné album pro příjemný romantický večer ve dvou, kdy do sexu zapojíte i předehru a natáhne jej tedy na neúnosných 8 minut. Zároveň doporučuji poslouchat i brilantní texty, například ten k písni The Conversion:

i’ve been trying to find the reason and you know what? i don’t think there is a reason or an answer to it it’s just all of this well weren’t we meant to be it? i can’t deny it can you deny it what you want what i need and then just…you know the rest and all of this is well its not like that.

Album v Dropboxu.

Rimbaud (Jacaszek, Trzaska, Budzynski) 100%

Rimbaud-Fot.-Ignac-Tokarczyk-3

Je mi 31 let, takže se mi už nestává tak často, že bych objevil něco, co mě potěší. Za ten dlouhý život jsem už ostatně objevil všechny důležité věci. Porno v HD, pizza a jägermeister – check, bičes. Víc asi člověk ani nepotřebuje. Snad jen zdraví a heroin.

Proto jsem byl velmi překvapen, když jsem se nedopatřením domotal do polskýho obchodu, kde na mě čuměl velmi lákavý artwork. Vypadal takto:

okl_okl_50465

Jelikož jsem velmi sečtělý (od Kundery jsem četl vše včetně Výchovy dívek v Čechách a Účastníků zájezdu, který většina lidí haní) a sám jsem navíc aktivní básník (čekujte: Jsem doma a píšu blog, auto kobliha smog), nápis Rimbaud mě přilákal jako láhev Rumu Oldu Kaisera. O malou chvíli později jsem již kaděl bobky a zároveň jsem si uvědomoval, jak o tom budu muset bohužel napsat, protože místo abyste objevovali hudbu, tak jezdíte na segvajích, fotíte si jídlo a píšete si do Moleskinu, že nesmíte zapomenout na to koupit si novej Moleskine, pičusové.

Za to pičusové se omlouvám – kéž by se to dalo vrátit. Ale jak jednou něco napíšete na internety, prej je to tam už navždy. Ale teď tedy k Rimbaudovi. Abyste věděli o čem album plus minus je, budu vám muset dát lekci z kroasántí historie.

Jak jistě všichni víte, Francie leží na západ od Ústí nad Labem a vznikla pravděpodobně

18353_b_5150
Rimbaud, vynálezce rimjobu

někdy velmi brzy. To jsem už nezjišťoval. Dnes už tam všichni jen jí kroasánty a čtou si Vogue, ale před iks lety tam bylo dost básníku. Rimbaud byl jeden z nich a to navíc velmi populární, protože jak už příjmení napovídá, byl to zároveň i vynálezce rimjobu. Ten provozoval společně s Verlainem, což vedlo k tomu, že se Verlaine musel rozvést, protože předtím než si uvědomil, že je francouz, a tím pádem tedy básník a bukva, si omylem vzal ženu. Společně tedy rimjobovali až do doby, kdy to Verlaina přestalo bavit („Do prdele s tím!“ – source: Paul Verlaine, Correspondance générale : [Vol.] I, 1857-1885), načež přišla hádka, postřelení Rimbauda a konec rimjobu. Rimbaud poté procestoval co se dalo a jelikož mu nikdo nelízal hráz, začal psát dost šílený básničky. A tyto básničky nyní zhudebnili tři polští hudebníci. Lekce je u konce, welcome to současnost.

„Nyní“ je zavádějící, protože projekt Rimbaud vydal stejnojmenou fošnu na vinylu už loni a co vím, tak s tím objížděli festivaly už předtím. Pravděpodobně autem. Nebo minibusem.

Rimbaud je projekt saxofonisty Mikolaje Trzasky, který se věnuje filmové a divadelní hudbě a v současnosti se spíš motá kolem avantgardy a free jazzu ( spolupráce s Peterem Brötzmannem atd), punkového zpěváka Tomasze Budzyńského a elektronického inženýra Jacaszeka, pravděpodobně jediné části množiny, kterou znáte (ten jedinej totiž na rozdíl od těch dvou dědků umí s počítačem, takže ho znají i za hranicemi Polska) – který si dal za úkol docela chuťovku: zhudebnit Rimbaudovy básně. Tento experiment, kdy se zkombinoval klasik, punker, elektronik a básník, je hustý jako krupicová kaše. Snad se toho někdo chytne i u nás a dá dohromady Štefana Margitu, Wéčka, Františka Sahulu a Konstantina Biebla.

Armata je první song z desky a víceméně si z něj uděláte docela dobrou představu, jak to celý zní. Saxík se pomalu trhá do kakofonických hrůz, Jacaszek valí hlukové stěny jako by to chtěl celý utopit v noisové smrti a zpěvák to řeže někde na pomezí angíny a chřipky.

Druhá Potop se v běsu a tempu dostává ještě o něco dál a záhadným způsobem do toho zapadá i ta polština, která výjimečně nezní, jako by si dva teplý gumoví medvídci povídali ozřalí. Dočkáme se ale i francouzštiny, klidnějších poloh a totálního běsu. Vše upečeno jako správný dortík. Fetes de la faim pomalu graduje až do bolesti ve sluchátkách, Enface dodá potřebný klid na rozjezd dalších pekel, vrcholícím schizofrenním Ja to ktoz inny (Já jsem někdo jiný).

Jelikož nemám kalašnikov, musel jsem si album pořídit legální cestou a vám radím, abyste si ho pořídili taky, protože takovejto náser na sever od nás nebyl dost dlouho. Pro fanoušky dark ambientu, noise, avantgardy a sebevražd povinnost. Dropbox.

Na závěr jako bonus, jedna z nejznámějších Rimbaudových básní:

Slunce zamčené v ranním šeru
Vyčkává dokud se nevyseru

A ptáci nedostanou pokyn vzleť
Dokud nevytlačim svou ranní hněď

Dráha světla se po noci zase srovná
Když vyseru všechny svoje hovna

A neni zač, světe, protože seru rád
Čímž každé ráno startuji tvůj aparát

Arthur Rimbaud

Čtyři a jedna zdarma *2

Jak jste si již jistě všimli z úvodních stránek The Times, Washington Post, Die Welt a Jindřichohradeckého Deníku, WWWAR se po několikaměsíční hibernaci probral k životu.  Už taky bylo na čase, nepsal jsem tak dlouho, že jsem pomalu i zapomněl, jak se drží klávesnice. Jelikož vím, že vás taky dost zajímá, co je nového v mém životě, v životě kolegů Pečiva a Šumiva, zodpovím vám tuto palčivou otázku a pak se hned vrhnem na post. Novýho není nic.  Pokud tedy nepočítám situaci z května, kdy jsem objevil pavouka na spreji proti pavoukům.

ŠACH PAT
                                                                    ŠACH PAT

Jelikož jsem měl v úterý jednu z těch nocí, kdy jsem nemohl zabrat ani po druhé masturbaci, sedl jsem si k počítači a vytvořil další mixtape. Ani nevím co jsem tím sledoval. Snad vyřešení situace s uprchlíky. Vidíte, teď si aspoň můžu říct, že jsem se snažil. Mixtape číslo pět je zajímavá tím, že tam najdete jen nový písničky z roku 2015, pokud tedy nepočítám písničky z roku 2013,2012,2009 a 2005.  Za zmínku stojí především experimental v podání I am Just a Pupil a drone v podání Hanze. Těm se letošní rok povedl dost. Rozhodně víc než všem lidem, kteří třeba přišli o nohy nebo o slinivku.

Záměrně jsem nezmínil nový HEALTH, kteří jsou v mixtape dvakrát, protože se jim teď buduunnamed-575x575 věnovat.
Duh. Tihle hoši z Ameriky budou hrát 17. října v Praze a přijít by měl každý kdo nebude mít zrovna ten den sračku, protože to bude stát za to. Death magic je venku pár týdnů a když rozdýcháte prvotní nástup pocitu teploušství a nasadíte si sluchátka, rozvine se před vámi nádherně brutální a eunuchácká verze bestiálního techna, obaleného tím největším závanem zábavy, jaký je vůbec možný zavánit. Ano, já vím, tohle se mi povedlo. Navíc album roste a s každým poslechem objevíte ve skulince, v přechodech a beatech další a další miniatury, které tohle album táhnou z obyčejné diskošky daleko výš. Album roku minulého měsíce, definitivně.  Hurt yourself, Men today, New coke a Stonefist jsou pecky větší než Halina Pawlovská. Album najdete v Dropboxu.

Další pán na holení, který byl taky v mixtape, se jmenuje Liberez. Škoda, že asi nikdy nevyjede na turné, protože je město. LOL!333 Jeho rytmický dark ambient v sobě ukrývá dost nádechů filmové hudby, tribalu, ritualu a celkově to zní dost svěže a zajímavě. A to je co říct, když mám za sebou poslech asi 400 kamionů desek. Víc vám o něm ale asi nic neřeknu, protože to bych musel najít na internetu a teď už je noc a mě se nechce jít rozsvítit. Bože, to je forma dneska.  Jeho novou desku All tense now lax najdete taky v Dropboxu.

 

Tak a jelikož jsem v poslední době taky četl, je potřeba se podívat okem zkušeného čtenáře na knižní trh.

Sjón – Měsíční kámen (dybbuk, červen 2015)

Sjón je velkej kámoš od Björk, s kterou jsem se zase já kamarádil někdy v devadesátých letech. Na její doporučení jsem si tedy přečetl Sjónovu novinku a musím říct, že z ní mám rozpačitý pocit, ostatně jako ze všech dalších knih, které jsem četl a jejichž hlavním hrdinou je prostitut, který rád žmoulá v puse žaludy. 204669_big

Já proti tomu samozřejmě nic nemám, všichni si do pusy rádi strkáme nějaký divný věci. Někdo žaludy, někdo tofu, já třeba špenát, když mám hodně dobrodružnou náladu. V Sjónově knize o to ani moc nejde, i když je pravda, že erotické scény popisuje dost hardkórově, takže se jako heterosexuální muž musíte nonstop bát, aby vám náhodou nestoupl, což je velmi stresující musím říct. Ani nevím, co bych potom dělal. Jak se pak dál postupuje? Měl bych si koupit cd Michala Bubblé a širší propisky?

Nicméně, mladá bukvice z Rejkjavíku rejdí po žaludech, chodí do kina a pomáhá s odklízením mrtvol během úderu španělské chřipky na sklonku první světové války. Hřebejk by takovej materiál dokázal natáhnout na 65 filmů, Sjón to vše narval na 140 stran a to byl myslím hlavní kámen úrazu, protože i když to bylo dobrý a dobře napsaný , nějak se to nedokázalo dostat pod kůži. Škoda.

6/10

 

Herrman Ungar – The Maimed (Twisted Spoons Press, 2002)

Druhé největší překvapení roku 2015. Na prvním místě se stále drží událost z března kdy bratr umyl nádobí, což udělal poprvé od roku 1999. Ungarova existence mi nějakou záhadou unikala až do letošního července, kdy jsem ho objevil. Větší záhadou mi je pak fakt, že jsem o něm netušil, i když toho kluka českýho z Boskovic opěvoval Zweig a Thomas Mann mu šel za kmotra. 330077

Nicméně ke knize. Maimed je příběhem jednoho úchyla, co se nastěhuje k robustní úchylačce, která ho šikanuje a sexuálně obtěžuje svejma velkejma ceckama. Aby si trochu ulevil, nenapadne jej nic lepšího než si do bytu nastěhovat ještě mrzáka bez hnát a posléze i nohou, který je paranoidní natolik, že si najme starýho ex-řezníka a jehovistu v jednom, aby ho přenášel na hajzl a do postele. Jak je vidno, není divu že z takového osazenstva jednoho baráku tu vzniklo cosi, co působí jako mix Procesu a Zámku. S tím rozdílem, že tady jsou tedy mrdlí naprosto všichni, včetně hlavního hrdiny. Atmosféra houstne každou stránkou až by se dala krájet jako poličan. A pak přijde konec, který to všechno završí a já musím jen suše konstatovat, že takhle jsem se na záchodě nebavil od té doby, co jsem v květnu přišel z baru kolem čvrtý hodiny ráno a mé tělo se snažilo vypudit piňa koládu a špagety.

9/10

 

Rodaan Al Gadidi – Autista a poštovní holub (Dauphin, srpen 2015)

Na tuhle knížku jsem se po dobrých zkušenostech s nizozemskou literaturou docela těšil. Navíc, Nizozemí mám celkové rád, vždyť Amsterdam je město, kde jsem během jedné noc sbalil nejvíc holek a hned se mnou dokonce chtěly mít sex. No a když jsem viděl, že knížku vydal Dauphin, což znamená rakousky delfín, bylo rozhodnuto.autista_postovni_holub

Jenže.
Všechno špatně.

Rodaan Al Galidi vlastně ani nepíše špatně, jen je to všechno strašně o hovnu. Snaha o vytvoření přiblblých postav selhává na všech čarách, a to je docela zásadní problém, protože tato knížka se hemží jen dementy. Geert je nejblbější ze všech a tím pádem je hlavní hrdina. Protože je mentál, neví co je sexuální život, takže absolvujeme trapné epizodky a lá Nuda v Brně (hihihihi) a poté sledujeme jeho bizarní zábavy, jako vyřezávání houslí z pohovek a krmení holuba.

BRAVO.

Jeho matka, která do sebe šoupala jednu vodku za sebou a byla tak aspoň malým příslibem antické tragédie nebo alespoň nějakého pochcaného antré začne abstinovat, nic se pořádně neděje, a když si to všechno asi padesátkrát zrekapitulujeme, tak knížka skončí s pocitem, že jsme místo toho mohli dvě hodiny třeba krmit cvrčky nebo lít vodu do umyvadla.

Prostě a jednoduše taková odlehčená, civilní, jarchovská sračka s Pavlem Liškou v hlavní roli, která může trochu posvrbit znuděnou čtyřicetiletou bábu u Mácháče, ale víc se z toho nevytříská.

4/10

The Body – I Shall Die Here

rvngnl25lp-thebody

The Body se loni přifařili s novým albem I Shall Die Here, což by mě nechalo naprosto chladným, páč jako holohlavej už prostě nemám legitimní nárok poslouchat sludge nebo doom metal (metal, který se hraje v domech). Jenže co čert nechtěl, producenta jim dělal Čarodějnická kápě, alis Haxan Cloak. Jsou alba, u kterých nepoznáte, jestli je nahrál leguán, svišť nebo Jarda Šimek, a pak jsou alba, u kterých je rukopis tak zřetelný, že nemusíte bejt grafiátor, abyste z podpisu odhadli, že je udělal někdo………. kdo se umí podepisovat. Tato pointa vypadá hodně slabě, ale na to že jsem střízlivej si docela gratuluju.

V případě Haxana Cloaka, aka Bobbyho Krliče je podpis velmi zřetelný od první do poslední minuty. The Body proti předchozím albům zpomalili ještě víc, někam na úroveň Karosa jede do kopce, a celou tu dark ambientní, doom-metalovou utahanost ještě obalili dostatečným nánosem dronejueu (pokud jste to nevěděli, slovo drone se skloňuje dle pravidel českého pravopisu podle Roberta Reichela, vzor Patrick Roajea: 1. droun, 2. dronejueu, 3, droneáju, 4. droneáujáa atd) a atmosféry, která se dá nejlépe popsat jako „velmi rezavé kladivo padající ve slow-motion na hlavu prasete.“

Jinými slovy, tohle je album, které doporučujeme pouštět, když vám stará dá do guláše málo cibule a vy ji jdete ztrestat. Aby mě nikdo nenařkl z šovinismu, samozřejmě toto album doporučujeme, i když Vám dá do guláše málo cibule váš přítel. To se ale nikdy nestane, protože všichni víme, že chlapi jsou lepší kuchaři. Hruška, Babica, Jirka Pomeje v Prostřeno, mám pokračovat? Ale zpět k albu: otvírák s názvem tak dlouhým, že jej odmítám přepisovat velmi jasně navodí náladu alba. Křik rozetne ticho, přidá se kytara nalaďěná na kýbl s uhlím a do toho začne hrát Lee Buford na tmu. Víc než apetit si tentokrát připravte nervy, protože album se vám zakousne do krku a horko těžko vás pustí nadechnout někam nad hladinu. Ano, né nadarmo jsem spisovatel.

Bonusem jsou pak songy, kdy je zcela očividný, že je nahrál Bobby sám, když si kapela odskočila dokoupit Kozly, jako například Hail To Thee, Everlasting Pain, kterou si můžete pustit na videu, které jsem sem díky svým dlouholetým IT zkušenostem vložil. Krátce a jednoduše, tohle je nejlepší doom metalový album posledních let, který navíc zní jako metalový pokračování předloňskýho Haxanova Excavation. Lepší už by to být mohlo jedině kdybych tam hrál penisem na ukulele z mrtvý pandy.

V Dropboxu.

thebody

 

WIWONTWOR MIXTAPE 3: JAROSLAV JAGR

Po dvou týdnech je tu další nálož, kterou si můžete poslechnout jak na mixcloudu, což Vám doporučujeme, protože se po tom zvětšuje penis, anebo si ji můžete jednotlivě stáhnout v dropboxu, vy líní bastardi.  Všechny účinkující kapely byste měli znát, protože patří k výbavě každýho intelektuála z Prahe, tudíž Vám tu o nich nebudu vůbec nic vypisovat.