Tag: dark

Enjoy yourself. It’s later than you think

Dobré odpoledne muzikanti. Za poslední dva měsíce jsme publikovali přesně 0 příspěvků, což je dost málo, ale pořád lepší než nic. Kolegové Šumivo a Pečivo již zřejmě naprosto rezignovali na svou žurnalistickou kariéru, a tak je to zase na mě. Já jsem byl poslední měsíce bez počítače a doneslo se ke mně jen toto: Thom Yorke bude dělat hudbu k hororu Suspiria, Jirka Pomeje má rakovinu, Miley Cyrus vydala novej singl, Linkin Park zešíleli, Chris Cornell možná umřel možná neumřel, vyšel novej Clark, Forest Swords a Papa Roach.

V rámci relokace a kulturního vyžití jsem navštívil koncert Jenny Hval v Braze a můžu říct, že to bylo docela dobrý. Měla nějakej velkej červenej hábit, takže nebyly vidět chlupy v podpaží, což jsem si dost oddychl. Pak jsem taky málem šel na Douglase Dare, ale co jsem na netu uviděl jeho poslední účes, tak jsem si to velmi rychle rozmyslel. Žiju jen jednou, že jo.

dare

Mixtapes na mixcloudu si stále udržují nějakej standard 40 přehrání, ale jelikož mě moc nebaví se v tom pravidelně babrat, navíc přechody v mixu jsou daleko složitější než přechody na silnici, rozhodl jsem se, že na to dlabu. Ale ještě předtím jsem jeden mix udělal, můžete si ho poslechnout níže, nebo na mixcloudu. A tentokrát tam jsou akorát nový věci a žádný vykopávky, jmenovitě: Fjellström, Granite Mask, Burial, Lawrence English, Loke Rahbek, VVV, Horoscope, Collings, Ulwhednar a Amnesia Scanner. Takže je to tentokrát temnější než Tiger Woods.

K Loke Rahbekovi, alias Chorvatskýmu brnění, se váže ještě další vtipná věc. Je to totiž první album (City of Women), který jsem hodil na náš novej Telegram channel. Jo a Telegram channel teď už budeme využívat nejvíc. Tedy asi pořád. Skoro. Skoro denně. Jelikož se facebuky a blogy stávají místem, kde alba přežijí asi tak dlouho, jako má Pečivo sex (3 minuty), je dost o držku takhle provokovat pana Interneta. Telegram je free, cool a nemusíme tam nic moc psát, prostě švihneme album a vy si ho stáhnete snadno jako svoje gatě. Řekl tu někdo win-win?

Channel se jmenuje příhodně Smrt Spartě a najdete ho, když na Telegramu vyhledáte @smrtsparte. Pokud telegram nemáte, tak si ho stáhněte. Duhh.

Kdo neví co je telegram: social klient, kterej je lepší než Messenger páč si tam můžete vytvořit vlastní stickery, třeba s Heidi Janků nebo Dolphem Lundgrenem. A taky si tam můžete do kontaktů přidal channel

Jak to funguje: přidáte si channel do kontaktů a my vám hromadně odešleme zprávu, obsahující soubor s hudebním albem. Možná občas přihodíme nějakou šokující novinku ze světa hudby, třeba až umře Karel Gott nebo Chris Cornell. Channel můžete samozřejmě kdykoli ztlumit, nebo opustit.

Adios mučačos

Matthew Collings and Dag Rosenqvist – Hello Darkness 90%

c4uvkbxwiaa4uhk

Kdo trochu poctivě sleduje moje internetové aktivity, ten moc dobře ví, že jsem poslední dobou prodělal otřesnou, osm dní trvající zácpu, přečetl jsem tři knihy Alessandra Baricca (doporučuju Mladou nevěstu) a taky, že jsem koncem loňskýho roku ocenil elephanta od Daga Rosenqvista 17. příčkou v žebříčku Nejlepších alb roku. A Dag Rosenqvist je zpátky – a tentokrát s Matějem Kolínkosem.

Kdo nezná Matthew Collingse, tak vězte, že mu hned první a zatím nejpovedenější desku (Splintered instruments) produkoval (a jednu píseň spolusložil) starej dobrej Benda Frosta. Ještě předtím se ale Matthew Collings spřáhl s Rosenqvistem a udělali spolu EP Wonderland. To se psal roku 2012 a Iveta Bartošová byla ještě naživu. Od té doby uplynulo hodně času a teď si dali tihle dva maníce rande znovu. Jak se píše v presskitu, celý to bylo o tom kdy má kdo čas, takže se někdy dlouho neviděli, pak něco vytvořili, pak to smazali, pak vytáhli ze šuplíku čtyři roky starý rozdělaný věci atd. Z toho by šlo vydedukovat, že výsledný produkt bude docela guláš, ovšem to je špatně. Guláš se totiž dělá z vepřovýho, papriky, cibule, mouky atd. Takže stěrka chytrolíni.

Výsledek je naopak velmi dobrej. A to tak, že dost. Dost na to, abych si tohle všechno rozepsal na záchodě a to se mi už dlouho nestalo! Ale to pochopíte až uslyšíte song Renaissance. Hello darkness není vůbec tak temný, jak by se mohlo zdát z názvu a ze sólo tvorby především Rosenqvista. Místo toho album působí jako decentní experiment s mixpultem, kam hoši našupali několik solidních elektronických vrstev šumu a minimal elektra a pak točili čudlíkama jako vy s ceckama vaší báby. Fuuuuj.Výsledek? Hypnotická, experimentální elektronická nálož, která se pomalu vlní, aby většinou ke konci písně vybuchla v přesně to, co chcete.

Stahujte kliknutím na obrázek.

 

Mixtape: Unstable

Čau buřti.

Jak Vám dneska swinguje páteček? Všechno na pohodku? Nikoho to nezajímá čůráci!!!

Na Wejvaru jsme byli poslední dobou dost zaneprázdnění, takže sorry, že jsme sem nedávali nový alba. Ale to je prostě ta moderní doba, člověk se pětkrát vykadí a den je pryč.  V posledních týdnech se toho v hudební branži zase tolik nestalo, soudě dle novinek.cz a idnesu co jsem čekoval, takže jste o nic nepřišli. S Šumivem jsme byli dokonce na koncertě – bylo to dobrý. To vám musí stačit. Dneska jdeme na další koncert, to je život co? Taky to bylo dobrý, ať mám ten report rovnou z krku. Takže. Za poslední dobu jsem pár těch dobrejch věcí objevil, ale jsem línej je sem postovat – takže jsem je naházel do mixtape. Můžete si ji poslechnout tady níž a nebo jít na mixcloud a poslechnout si to tam.

Sandford Parker, kterej mixtape skoro otevírá a skoro zavírá, je snad nejlepší fošna za poslední měsíce, takže pokud jste po Top 2016 tuhle dřevařinu ještě nestáhli, tak teď už fakt musíte. Kalhoty na záchodě stahujete pořád a dobrou desku nemůžete? hešteg lenost. Jesse Osborne-Lanthier je z Montrealu a teď si nechává růst chlupy v podpaží v Berlíně, takže hipster approved shit. Loni vydal desku s názvem dlouhým jako dluhy Jirky Pomeje a já doporučuju, i když je to chvílema dost noise a bordel. WETWARE jsou docela dobří ale vůbec nevím, co to je. Nebo spíš kdo to je. Taky vyšel novej Edward Ka-Spel, alias mánička z The Legendary Pink Dots, tentokrát to zase za něco stojí a ne ty chcance co minule. Tradiční Ben Frost, ochutnávka z Wasp factory, nějakej novej objev jako TüTH a hodně povedená tepačka od Marie Davidson (ale zbytek alba celkem nuda). A ještě něco dalšího. A dalšího. A teď du kadit.

 

 

Psy-High ’14 – 9/10

Letošní Psy-High měl asi nejhorší teaser v historii teasrů. Obrovský ohniště, hipíci, smažený houby, kozí mlíko, pantofle, sitar, fáborky, batika, korálky, lidi pomazaný hlínou a další věci, o kterých sem doufal, že vymřeli s Johnem Lennonem. Jelikož jsem byl v lese naposled v dobách, kdy tam ještě žili komunisti, tak sem se rozhod, že se kousnu a pojedu tam i tak. Koneckonců mám na lejtku tribal. A to je přece znamení lesů.

Abych zachránil matičku zemi, tak sem směrem do Čech nabral jednoho spolunávštěvníka z Německa a v Praze pak Šumiva (znamý jako třetí člen wwwaru, který sem nikdy nic nenapsal) a jelo se do Hořic. Značení cesty bylo o něco horší, než značení na Noise Party v Rechlích (tam byla jedna cedule, tady ani ta.) Jelikož jsme s Šumivem buržoázní rozmachaný fudlánci, tak sme samozřejmě jako většina návštěvníků nestanovali, ale spali v nejluxusnějším hotelu v nejbližší vesnici. Jedna noc vyšla na 1.800,- což je docela dost. Vezmu-li ale v potaz, že sem hned první noc prošel skleněnýma dveřma hotelu, tak je tahle částka vlastně docela pochopitelná. Sklenáři prej o víkendu normálně nemakaj.

hrnec

Lom u sv. Josefa má zvláštní atmosféru, která je umocněna tim, že je tam v noci fakt tma jak v hrnci. A překvapivě skvělej zvuk. Bohužel sme nestihli Děti deště a chytli až Tomáše Paluchu na hlavní stagei. Znělo to uplně jinak, protože jich nebylo jako normálně dva, ale pět. Což je o tři víc, takže je to podpásovka. Hrozně sem se těšil na Weedpecker, což je polskej stoner jak od Zdendy Trošky (lol), ale bohužel sme se zasekli ve frontě na pivo. Tentokrát to ale nebyla uplně naše vina, protože fronta byla konstantně až do píči a logistika baru po celou dobu dost selhávala. Tohle taky bylo jedno z mála mínusů celýho festivalu. Pravidelní návštěvníci blogu si jistě všimli, že na festivaly nejezdíme tak úplně kvůli kapelám a chápou jistě naše rozhořčení. Když člověk už tu frontu vystál, tak si samozřejmě nedal jen jeden drink. Z dalších kapel si matně vzpomínám na Deer Deer a na Enten Og Eller a obojí bylo ucházející. Pak jsem prošel dveřma a šli jsme spát.

Druhej den jsem si vyslechl u oběda, jak jsem se měl den předešlý, pokecal se sklenářem o řemeslu a jestli pracuje i v neděli a šlo se zase zpátky. V lese bylo cestou tak krásně, že jsme se tam dokonce vyfotili.

Permon Balet Superstar pro mě byli jednim z vrcholů festivalu. Bohužel se právě nemůžu dostat na internet, abych se s vámi podělil o více informací ohledně tohoto tria, tak aspoň takhle:

Otázka jestli chlebem nebo kamenem nám posluchačům bohužel zůstala nezodpovězena a vrtá mi hlavou do teďka. Vlastně sem o tom přemejlšel i během celýho setu Limestone Whale, což byl skvělej stoner rock z Německa, kterej bych asi víc ocenil, kdybych hulil. Ale vzhledem k tomu, že sem v sobě měl dvě a půl speciální pralinky, tak sem to kouzlo týdle hudby normálně pochopil. Bohužel na mě měla pralinka jako na nehuliče stejnej efekt, jako fernet na kojence. Nájezd byl o to silnější, že mě to chytlo uprostřed toho, když jsem se snažil projít workshopem black yogy, což je yoga dělaná ve tmě. Ještě jednou podotýkám, že v lomu byla tma jak v hrnci. Jestli sem na někoho šlápnul, tak bych se chtěl tímto omluvit.

Podle zběžného pohledu na program zjišťuju, že jsem přeskočil několik hodin a hlavně Kalle – nejlepší kapelu festivalu (ano, vždycky je to soutěž). Veronika z Nod Nod má tak krásnej hlas, že sem celou dobu chtěl hladit koťátko. Doufám, že ještě nějakou dobu vydrží u muziky a nezačne moderovat nějakej herbář.

Normálně sem si koupil i kazetu. Teď si musim pořídit kazeťák. Jelikož Šumivo je hroznej metalák, tak celou dobu sondoval, jestli bude nějaký řvaní. Po Social Party mu trochu stál penis, protože to bylo solidní screamo z Bruntálu. Podle nápaditosti pojmenování kapely bych tipnul, že kytaristy pes se jmenuje Alík. Horší název pro kapelu už je jen Bižuteriér. Po hudební stránce ale velmi dobrý, Šumivo by dokonce použil slovo splendid, kdyby pocházel z Anglie. Na konci dokonce zanotovali melodii, o který Šumivo tvrdí, že to sou Hvězdný války, já sem přesvědčenej o šmoulech a Dojč řikal, že je to Noc na Karlštějně. Za radu budu velmi vděčnej. Třeba tim vyřešim i otázku, jestli chlebem nebo kamenem.

Solidiní návštěvnost měli i Zatokrev, což je švýcarskej doom metal s vokálem jak z pekla. V tom pekle ale sedí Scott Kelly a tomuhle vokálu se trochu směje. S jejich diskografií nikterak obeznámen nejsem, ale znělo mi to jako klasickej průřez postrádající dynamiku u zakončení písniček. Chvílema to bylo až otravný, když si kluci hráli na počítání a dokazovali si, že dokážou zahrát bum uplně ve stejnou dobu 30x za sebou. Poslední věc večera pak pro nás byli Nod Nod (Kalle + Five seconds to leave), který sem si po Kalle tak neužil, protože to bylo na stupnici krásy někde o dva stupně za mnou a jeden stupeň za Kallou.

front-suma-sumarum-fbe0d

Suma sumárum: Psy-high je velmi vydařenej festival, až překvapivě hodně screama / matiky / metalu a hutnejch kytar. Workshopy a přednášky, který nás svjema tématama docela děsily, se konaly stranou a avizovanej stoner / psychadelickej nádech akce mě nějak uplně minul. Dal bych i 10/10, ale neni to Noise Party a nebyl fotbalovej turnaj a ping pong. Velký mínus – bar a nezařazení jägra do inventáře (are you mental?) a to, že sem vykouřil moc cigaret. Velký plus za lokaci a přijatelnej počet lidí. Příští rok asi znova.

Mondkopf – Hadés

a2226275382_10

Mondkopf znamená Moonhead (logicky čti Můnhíd, stejně jako Rejdiohíd a Motorhíd) Paul Régimbeau si dal svůj nick podle toho, že mu rodiče v mládí pořád říkali, že je hlavou na měsíci (český ekvivalent: hlavou v oblacích, slovenský ekvivalent: ti solidně jebe ty kokso)

Mondkopf začal vydávat desky už v roce 2006 a že jich stihl vydat dost. Prvně to bylo bum bum, pak tuc tuc a pak dospěl, takže jste o moc nepřišli (předpodkládám tedy, že desky nemáte naposlouchané, protože předpokládám, že je v Česku asi tak jeden lidí, kteří sledují francouzskou undergroundovou dancefloor scénu). To bychom měli průlet diskografií. Ale abychom byli trochu profesionálnější: první desky byly hodně ovlivněny dancefloorem a když byste si je poslechli, asi byste je horko těžko přiřazovali stejnými hudebníkovi, který přišel s Hadésem. Tehdy si Mondkopf hodně ujížděl na hip-hopu a především Wu Tang Clanu, teď už díky bohu není teplouš a točí v přehrávači Electric Wizard. Pointa? Starší desky nehledejte.

Zajímavý věci se začaly dít až v roce 2013, kdy začaly přilétat první vlaštovky z jeho dosavadního opus magnum jménem Hadés (a také EP Ease your pain). Ten už vydal na svém vlastním labelu In Paradisum („abych měl stoprocentní kontrolu nad tím co dělám bla bla bla“) a mezi náma, je to taková fošna, že by ji ani truhlář neuzvedl (viva sobota).

Hadés osciluje někde mezi ultrabrutálním technem, ultrabrutálním industrialem a mírně brutálním dark ambientem – prostě hudba tak akorát na pohřeb (francouzsky le dark croissant). Navíc obsahuje dost drone, takže můžete v intelektuálních kavárnách říkat „ach, drone? Ano, ten taky poslouchám, zdůrazňuje mé bytí i nicotu zároveň.“ Ultrabrutální techno tu nicméně nezabíjí smažením bpm, ale hloubkou úderů (většina songů ale nemá žádnou rytmickou složku). Ty se vám zařežou do kostí, rozmlátí hlavu, proniknou mozkem, stejně jako kov přicházející z industriálních zářezů. Až si budete potřebovat odpočinout, přijdou mezihry. Temné a hluboké jako norské lesy! (to je ale panečku přirovnání!) Tíživé a zmatené jako losové, kteří jimi bloudí (a ještě lepší!)!

Hadés, i když se to nezdá, navíc oplývá oním magickým efektem „čím víckrát si to pustím, tím víc bludišťáků v tom objevím.“ Zprvu vás trochu zklame, protože je záměrně koncipované na dvě části, přičemž první polovina je nálož, druhá klid (stejně otravný jako když si zaplatíte děvku, ale po kouření vám vyprší čas), nicméně při dalších posleších se i druhá polovina alba zadře pod kůži, právě díky odpudivé přitažlivosti droneových základů.

Já vím, že si občas přečtete nějakej článek a říkáte si „skvělý, tak a teď si dojím ten jogurt,“ ale v tomhle případě byste měli okamžitě klikat na dropbox a album stahovat (nebo jinam a kupovat), protože tohle album za to rozhodně stojí.