Tag: digestoř

Readers Digest volume 2

173484_big

GUILLERMO ARRIAGA – SLADKÁ VŮNĚ SMRTI  80%

Nějak si to nedokážu vysvětlit, ale poté, co sem se poslední dobou pachtil s Marquézem a da Fonsecou, jsem zase šáhl po španělácký knížce, tentokrát tedy z Mexika, což je vlastně taky Španělácko, akorát tam hrajou fotbal s hlavama vod kuřat. Celkově teď mám takový španělácký období, nedávno jsem viděl Real Madrid v televizi a mezi nohama sem se neholil už tak dlouho, že to tam vypadá jak v narvaným autobuse z Tijuany. Guillermo Arriaga napsal 21 gramů a Amores Perros, což sou filmy, který jsem měl poctivě rád, dokud Bay nenatočil Transformers. Věděl jsem tedy co čekat a i když to trochu zavánělo detektivkou (kniha sleduje vraždu mladé Adely a jak se s ní vyrovnává ospalé městečko), nakonec to žádná detektivka nebyla, díkybohu, protože v mexiku nejsou žádní detektivové, jen ožralí chlapi co flušou na zem, škubou všechny domácí zvířata co se v tom vedru ještě hejbou a vraždy řeší starou dobrou pomstou. Vlastně bych teď chtěl upřímně ocenit fakt, že Arriaga vůbec neřeší kdo tu nebohou fuchtli podřízl a nedá ani jednu nápovědu (možná ji dal, ale mezi řádky jsem nic nenašel, byl tam jen prázdný bílý papír. Jednu chvíli jsem si teda myslel že jsem něco mezi řádky objevil, ale byl to drobek z loupáku, kterej jsem zrovna ukusoval) a místo toho se soustředí na to, jak se městečko veze na vlně první teorie, které jej postupně zcela ovládne. To už pak nikdo neřeší co je pravda a co lež, prostě se to musí stát. Tahle uměle zkonstruovaná osudovost, do které se postavy samy naženou, je potom výborným motorem pro spletitý chuchvalec vztahů, který se postupně odráží od dalších náhod až k finále, které je prostě neodvratné. No a jelikož to bylo čtivý a mělo to spád jako Petr Kolář na schodech do baru, musím dát za osmdesát, i když tam nebyly žádný tanky. To by ale bylo nefér vyčítat, páč v Mexiku nemají ani holící strojky.

——————————————————————————————————–

DAG SOLSTAD – OSTYCH A DŮSTOJNOST    PEČIVO 60%, PALIVO 80%141030_big

Pečivo: Kniha o ničem, respektive o středoškolským učiteli v Oslu (v Oslu.. lol – nevyčerpatelná studnice vtipů, Norové sou srandovní), kterej se jednoho dne tak nasere, že před svejma stundetama na školním dvoře rozmrdá deštník. Deštník v oslu. Lol.

Proč ho rozmrdá? Protože mu dojde, ze mu je 50 něco a že život je k hovnu. Jeho přidaná hodnota společnosti je 0, parchanti neposlouchaj, národ čumí na komerční televizi, ve sborovně sou hlavní témata hypotéky a jeho stará stárne a tučnatí. A jemu tak po večerech nezbejvá nic jinyho než lejt.

Když rozfláká deštník, tak ví, že na škole skončil a jde domu. Cestou domu přemítá, jak se vůbec do tydle situace dostal a vypraví o svém studiu a o tom jak jeho manželka dřív byla vdaná za jeho nejlepšího kamaráda, kterej ji naštěkal do boudy a emigroval.

Ono to vlastně nebylo tak pitomý, jak mi to celou dobu připadalo, ale žádnej zázrak to taky nebyl. Knížky, ve kterejch se nic neděje, mi nevadí, ale todle mě nudilo. Věci v oslu.. Haha. Jak by takovej osel třeba dostal ven klavír? Nebo třeba tanky v oslu!! To by vyhrálo každou válku! Žádná armáda by nečekala, že z pěti oslů vyjede 8 tanků! Válka vyhraná! Nemáš zač světe!

Palivo: Každé souvětí této knihy je delší než knížky Barbory Nesvatbový, takže tímto tuto knihu rozhodně nedoporučuji těm dvěma ženským, který dělají na Flóře v pekárně. Kromě toho je to ovšem kniha velmi dobrá. Dá se číst jak na záchodě (odzkoušeno doma i u rodičů), tak i v pokoji či kuchyni. Moc se mi také líbilo, že vydavatel zvolil bílý papír a černé písmo = text je velmi dobře čitelný. Co se týče děje, tak tady bych trochu vytknul, že kniha vůbec neobsahuje sex, tanky, výbuchy a ani jedním slovem se autor nezmiňuje o Jirkovi Pomeje. To se ale dá pochopit. Taky bych ocenil, že autor, ač národností Nor, napsal tuto knihu v češtině – obdivuhodné. Celkově přečtení této těžké a intelektuální knihy řadím do vrcholných výkonů mého života, hned po bok vyhrání ping pongového turnaje v 9.třídě a uvaření kuřecích závitků s rajčaty.

———————————————————————————————————

JULIAN BARNES – POHLÉDNOUT DO SLUNCE   70%155608_big

Předem si tedy nemyslím, že je dobré zvolit si za hlavní postavu nudnou anglickou frigidku, jejíž největší životní dobrodružství bylo to, že přemýšlela nad sendvičem. Po vcelku nudném dětství, které Barnes natáhne na celou třetinu, během které se nestane nic, i když to chvilkama vypadá, že ji vohne pilot internovaný v jejich domě, tak konečně nastupuje druhá třetina, kdy se frigidka nechá ukecat do manželství, jen proto aby zjistila, že je vážně studenější než mrazák. Přesto ale nadržený manžel dokáže uskutečnit čaj o páté s její vulvou, což má za následek to, že se jí narodí další frigidní pacholek, stejně tupej jako ona, akorát s tím rozdílem, že má penis, takže je to vlastně ještě smutnější, protože všichni víme, že muži se rodí jen proto, aby zaseli semeno a dohráli Mortal Kombat. Když už to vypadá, že budeme sledovat jen mongoloidní stárnutí dvou anglických mrazniček, se na scéně náhle objeví synova přítelkyně, militantní afektovaná bisexuální běhna, která starou rašpli nutí aby ji voblízla hráz, jenže to se ji nepodaří, protože v mrazákulandu mají zrovna slevy na led, takže všechno očekávání přichází v niveč. No a po takto nažhavené druhé třetině přichází třetina třetí, kterou se Barnes rozhodl ukončit stylem matrix kam se podíváš.

Ano, samozřejmě i v této knize hrají prim klasická Barnesova témata (dospívání, stárnutí, víra, paměť, smysl života, vojíždění padesátek a podstata lidství), které dokáže úderně prodat skrz jízlivé otázky, ale kupodivu se mu je tentokrát moc prodávat nechce. Nebo spíš, nemá to takovou razanci, protože příběh je tak nudný, že kdyby jej Radek John namluvil na audioknihu, měli bychom tu nejničivější zbraň všech dob. To vše je smutné, protože s Barnesovejma myšlenkama víceméně souhlasím, taky bych na ně rád znal odpovědi. Jenže tahle kniha je jen takové pohlazení po žaludu bez následné edžakulace.

Readers Digest volume 1

Přátelé, jelikož jsme se s Pečivem přelili do třetí čtvrtiny našich životů, tedy do třicátin, na našich životech to samozřejmě zanechalo nemalé změny. Například už klátíme daleko víc knih než ženskejch (Pečivo nemůže páč jednu zklátil tak, že mu spadla přímo do baráku – face palma lol), přemýšlíme u obědu, jak si správně rozvrhnout maso a hranolky, tak aby nám to vyšlo tak akorát a nevím jak Pečivo, ale já jsem jako bonus rezignoval na poslední zbytky lidství a od svých třicátin prdím na ulici bez jakéhokoliv ostychu. Ono se to může zdát nechutný, ale dokud si pořádně na ulici neuserete bez toho, abyste se rozhlédli, nemáte ani nejmenší potuchy o tom, co myslel Mel Gibson tím, když řval pořád dokola SVOBODA. Ale zpět k prvnímu bodu, což bylo klátění knih. Nehodláme to tady samozřejmě změnit na literární kroužek, protože víme, že holky jdou daleko lépe balit na koncertech než na záchodě, ale rozhodli jsme se, že pro vaše dobro tu budeme zveřejňovat vybrané recenze, abyste si udělali jasno, co číst a taky co nečíst.

————————————————————————————————————————————————

CATALIN DORIAN FLORESCU – ZAIRA  90% (pečivo)zaira

Po přečtení Jákob se odhodla milovat sem čekal od tydle knížky minimálně 4 hvězdičky. Trochu sem se zděsil 500ti stránek, ale nakonec sem si řek, ze svůj cíl reading challenge 2015 (2 knihy za rok) jsem už letos splnil a tudíž si todle mužů dovolit.

Příběh rumunské dívky od jejího útlého dětství až po jeji návrat ve stavu staré baby (70 let) domu, popisuje celej její osud od mladi na panství v Rumunsku od zacatku 20. století. Rumuni jsou něco jako my Češi, kam vítr, tam plášť. Nejdřív s Němcema, pak proti Němcům a pozor – kniha obsahuje tanky a tudiz je to 10/10. Zaira vyrůstá bez matky, která se kurvi nekde v Bukurešti a bez otce, kterej kurvi nekdě nějaký rusky vesnice ve jménu krále. I tak je rodina velmi bohatá (děda par let zpátky ukrad babku ve Španělsku) a ma spoutu sluzebnejch. Pak ale přijdou komousi (Němci už tam byli, viz vejš) a ze sluzebnejch na jejich dvoře se stane vládnoucí třída. Tím pádem Zaira utíká do Bukurešti, kde se už jako puberťačka schovává u svoji matky.

Záhy zjisti, ze její velké nadáni jsou loutky. Tak hraje v divadle pro děti a zamiluje se do ni jeden teplej ministr, kterej si ji chce jen jako vzít, protože teplo se za komoušů netolerovalo. Zároveň se ale do Zairy zamiluje její kolega z divadla! No to me poser záda, sem si říkal!! Ty pyčo, jak todleto dopadne??

Jelikož kniha nebyla přeložena do češtiny, mužů spoilerovat. Ten loutkář ji naprcá, narodí se ji dcera, ale Zaira se rozhodne vychovat ji bez jejího otce, protože ten strašně leje. Tak si najde jinyho tejpka a s nim se rozhodne emigrovat do Ameriky. Je to tak okolo roku 1968, protože utíkají přes Prahu, kde – pozor – se tou dobou proháněj TANKY!!

Po příjezdu do washingtonu (3, část knihy, která je rozdělena na 3 části), začne Zaira vařit v restauraci. Většinou vaří jídlo. Sem tam nějaká polivka. Zajímavý ale je, že celou dobu (asi deset let) její dcera prcá jejího manžela, tudíž svého nevlastního otce. Zajímavý na tom je to, že to po 100 stranách přijde tak neuvěřitelně nečekaně, ze sem si musel udělat kakao, abych z toho večer usnul. Florescu popisuje vztahy v rodině tak nenuceně, že klimax, kterej třeba Barnes v Sense of an Ending buduje tak okatě, aby si toho všimla i moje teta, sem vůbec nečekal. Závodně čtu knihy od 5 let a toto se mi jeste nestalo.

To ale jeste neni konec. Potom co se Zaira tohle dozví, se zhroutí a začne lejt. Kniha je sama o sobě velmi sympatická už jen díky tomu, ze tam všichni furt lejou. Nicméně zpět k příběhu – Potom dostane dopis z Rumunska, ze by se měla vrátit, ze tam na ni čeká překvapeni. Hned sem si šel pro jistotu udělat druhy kakao. A vyplatilo se – v Rumunsku už neni komunismus, ale jeden 80ti letej bejvalej vysoce postavenej komunista ji začne v baru vyprávět, ze jako malej se rozhodl celou její rodinu zlikvidovat, protože dělal se svým otcem u nich na statku a oni jeho otce nechali zemřít.

Bum.

(Zaira v českém překladu ještě nevyšla, pokud umíte hitlerovsky jako Luciáš Benda, můžete objednávat na německém amazonu. V češtině nicméně vyšla od Floresca kniha Jacob se odhodlá milovat a tu můžete zakoupit u všech zasraných knihkupců a nadělat si do kalhot, protože je to četba nekompromisní jako Lenka Kořínková ve struze)

————————————————————————————————————————————————

NIHAD SIREES – TICHO A VŘAVA  80% (palivo)ticho

Tentokrát mě Odeon příjemně překvapil, což bylo ale asi způsobený tím, že jsem konečně přestal myslet análem a vzal do ruky něco, co nenapsal asiat nebo splašená viktoriánská děvka, která objevila bičík a dialogy. Sireesovo vyprávění hodně evokuje first person střílečku z prostředí Orwellova 1984, kde se pálí převážně ostrejma (jak spermatem, tak slovy), což je příjemný, protože všichni víme, že Big brother je dobrej akorát tehdy, když se celebrity ve vile nalejou a hrají hru „komu se do otvorů vejde větší láhev.“ Tyhle dva dny v pseudo-skoro-skutečný diktátorský Sýrii byly svižný a citlivý jako já uprostřed páteční noci, což je překvapivý, když vezmu v potaz to, že knihu nenapsal bílej rasistickej Evropan ve středních letech, jehož největší dilema (otevřít krabici mléka nůžkami nebo nožem?) jsem schopen sdílet. Závěrem mohu knihu doporučit všem obyvatelům Severní Koreje, kteří mají dovoleno přát si od Ježíška něco jinýho než popravu.

————————————————————————————————————————————————

JEAN-CHRISTOPHE RUFIN – ČERVENÝ OBOJEK  90% (palivo)big_cerveny-obojek-239576

Zatím asi největší překvapení tohoto roku. I když to napsal francouz, tak to není nudný, nikdo tam neprcá ani nejí čokoládu nebo kroasanty. Dá se říci, že je to vlastně jen trochu hutnější povídka, ale přesto zanechá stopu jako jégr v gatích po sobotě, protože Rufin tu opravdu vykřesal nádhernej příběh, který mě na 99té stránce málem poslal na záchod. A to přátelé mám rád psy akorát tak na smetaně. A ať se mi nikdo nesnaží namluvit, že jsem necita – já měl psy vždycky rád, ale tohle ze mě udělalo žití v Praze, nebo bych spíš měl napsat žití v tom nejvíc posraným městě na světě, kde každej den šlápnu minimálně do čtyřiceti hoven od těch vašich zkurvených labradorů a pudlů, po kterých jste líní uklízet ty jejich hovna, protože se vám v sedm ráno, s životem na piču a ženskou na hovno nechce ani vohejbat, natož něco někam vyhazovat. Že si raději nekoupíte playstation. Ať mi někdo vysvětlí, jaký kouzlo je v tom mít doma v paneláku zavřenou třímetrovou dogu, který dopřeju jedinou radost denně a to když ji vezmu ven do mrazu vysrat na tři minuty? Ale to jsem asi trošičku odběhl od knížky, takže abych zase pokračoval. Bylo to tedy výborný. Vřele doporučuju. Bylo by to i za pět hvězd, kdyby to Rufin neukončil spielbergovsky jako úplná bačkora. Obrovská škoda.