Tag: festival jak debil

Noise Party VIII – čti ósm!

PÁTEK:
19.00 —— Depakine Chrono
20.00 —— Pretty Old Sound
21.00 —— Fat Old Donald
22.00 —— Sister Body
23.00 —— The Kurws
24.00 —— Molly
SOBOTA:
12.00 —— 16-00 – fotbalový turnaj
16.00 —— Sýček
17.00 —— Oswaldovi
18.00 —— Rouilleux
19.00 —— The Ills
20.00 —— Prügelknabe
21.00 —— Květoslav Dolejší
22.00 —— Eine Stunde Merzbauten
23.00 —— Tumido
24.00 —— Massola
01.00 —— Svěcení Nové Varny

(Celý příspěvek…)

Noise Party VIII

Přícháží léto (viz iliustrační obrázek níže), což znamená, že už nebudu muset nosit ven bundu. Krom toho to taky znamená, že se blíží další ročník nejlepšího festivalu na celým světě. Dostal jsem sice oficiální tiskovku s prosbou o sdílení, ale protože sem Pečivo, tak na to peču.
2D41B0B800000578-3268276-More_modest_style_Jared_Leto_took_a_step_back_from_his_eclectic_-a-52_1444564858437
Letos se jedná o osmý ročník festivalu budějovickýho NAABu, což je uskupení, který pije pivo i přes den a krom koncertů pořádá i jednou za rok tuhletu šmakuládu. Recenze na předloňský ročník je zde. A ano, je to tak dobrý. Krom toho, že tam hraje spousta kapel, který jsou uvedený v tý oficální tiskovce, která je určitě někde na internetu, tak se tam taky hraje ping pong a fotbal. Ano, ve stejnou dobu bude osmifinále Eura, ale ruku na srdce – jestli Tomáš Rosický v tu dobu nebude zraněnej a bude mít radost z postupu do osmifinále, tak si dám jägra.
672592
Jako poslední tři ročníky, tak i letos bude Noise Party v Rechlích, což je u Prachatic. Opět v malém kempu, kde malej panák stojí míň než autogram Lukáše Zelenky na aukru a ubytování je za padíka na noc.
Jo a festival se koná poslední víkend v červnu (24. – 25.6.), program je na programu v pátek a v sobotu a celá tahle sranda stojí 450,- na oba dva dny. V ceně je ale i neděle. To tam člověk může ještě chvilku pobejt a pokusit se najít svoji důstojnost.
Více info tady. Ne, dobře, dělám si prdel. Více info tady. Plakát tady:
noiseparty kapely

Berlin Atonal 2015

intro

I know!

Potom, co jsem před rokem viděl video z Atonalu 2014 (https://vimeo.com/113277959), bylo pro tohle léto vymalováno. Letos jsem tak zvolil během léta kombinaci dvou festivalů, které se navzájem doplňovaly asi jako když dochutíte rejžijo k večeři skleničkou (o Colours se ale raději ani zmiňovat nebudu).

Atonal byl snad první festival, kde jsem to vzal divácky vážně. Mělo to dvě příčiny. Zaprvé absentovali mí dva kolegové z redakce, se kterými pospolu tvoříme vynikající posluchačské trio obvykle jen tak do půl deváté večer, kdy někoho poprvé napadne, že dát si rundu jégrů je recept na skvělý večer. Zadruhé tu pivo stálo tak nekřesťanské peníze, že pokus o alkovečírek by mě zruinoval až do března.

Celkově se Atonal zaměřuje na experimentální elektroniku. Podporují kolaborace, které by asi jinak nevznikly a podle mě nemají žádný limit posluchačské nepřívětivosti. V hlavním programu (4-5 věcí denně) bylo úplně minimum rytmických věcí.

Prostor, kde se konal, je pro mě srovnatelný snad jen s Berghainem. Stará elektrárna Kraftwerk, velká hala s hlavním podiem a do toho Tresor v podzemí. I když mi přišlo, že světla mohli využít trochu líp, gigantické plátno všechno vynahradilo. Jak nemám rád videoprojekce, tady byly skoro všechny kulervoucí.

IMG_1243

Lidi byli zdatní posluchači, kdyby to jen nebyly takové píče, co furt hážou všechno po zemi. Proto ten Berlín asi vypadá jak vypadá. Na druhou stranu se furt můžete smát klaunské módě, co se tam teď rozmáhá a už se nemůžu dočkat, až se tak budou hromadně oblíkat i dementi po Praze.

Takže tady je výběr toho nejlepšího. Rovnou upozorňuju, že nejsem Jarda Petřík, takže po pěti hodinách hlavního programu už jsem neměl sílu šukat do rána bedny v Tresoru. Takže co se techna nad ránem týčem, bylo to jistě skvělý, ale nevim o něm nic. I’m dědek.

Den 1…
…zahájil CHOR DER KULTUREN DER WELT, pěvecký sbor, kde se všichni procházeli mezi lidma sem a tam a dělali půl hodiny divné zvuky. Ne že by to byl extra zážitek, ale zmiňuju to na ukázku bizarnosti, jakou Atonal zahájil.

ALESSANDRO CORTINI a LAWRENCE ENGLISH zahráli ultra-ambient. Jedna z mála věcí bez projekce, jen na začátku ukázali nápis, že bysme si měli sednout/lehnout a začla věc, která by mě ještě před rokem stoprocentně uspala do pěti minut. Tady to ale fungovalo skvěle.

Závěr první noci vyplnila showcase labelu Subtext. YAIR ELAZAR GLOTMAN je pán, hrající na kontrabas způsobem, že nelze v tom hluku poznat, že hraje na kontrabas. Obdivuhodný výkon. Zakončení naštěstí obstaral ROLY PORTER. Intenzivní, násilný set, zakončený ještě šílenějším novým kusem z desky, kterou prý připravuje na leden. Hlásím, že je na co se těšit.

Den 2
Druhý den se sešli tři vynikající věci za sebou. FIS (https://www.youtube.com/watch?v=8hrRH7oqAuA), pro mě překvapivý objev z Nového Zélandu, by asi stál za delší zmínku, kdyby po něm nepřišel vrchol festivalu, vůdce Subtextu PAUL JEBANASAM. Ten měl sebou TARIKA BARRIHO, který naživo vytvářel projekce a byla to skvělá kombinace. Jebanasam předvedl nejmasivnější, místy rozhodně nejagresivnější dronový/noisový set festivalu, během kterýho jsem měl husí kůži na kulích i pět minut v kuse. Barri ho doplňoval chvílemi oslepující projekcí. Představte si začátek Frostova Killshotu natažený na intenzivních deset minut. Především kvůli němu jsem na Atonal jel a s přehledem se zařadil mezi tři nejlepší koncerty mýho života.

Po nich přišli SUMS, což je KANGDING RAY spolu s týpkem s Mogwai, jehož jméno sem ani psát nebudu, protože Mogwai. Výsledek byl zajímavej, poslouchatelnej, je vidět, že jejich styl táhne Kangding Ray (díky bohu) a možná to bude i slušný album. Jestli nějaký bude, nehledal jsem.

Po tomhle tříhodinovym pekle bez přestávky jsem šel domů plakat do postele štěstím a hrát nejdementnější hru na telefonu všech dob. Na víc jsem už sílu neměl.

Den 3
Třetí den začal ENA, japonec se skvělym citem pro těžký zvukový plochy a hodně temnou atmosféru. Škoda, že ho podle lastka skoro nikdo neposlouchá. O den později jsme půl hodinky viděli jeho klubovej set a je znát, že ví co dělá, i když se mu tam vloudí beaty. Hned po něm se snažil přivést k šílenství všechny v sále PEDER MANNERFELT nejpsychopatičtějším setem na samotné hranici snesitenosti. Nejednou mi přišla na mysl legendární PAN Label night na CTM před dvěma rokama nebo kdy, která kolegu Paliva přiměla dva týdny po festivalu poslouchat pouze Britney Spears. Pro ilustraci jsem si připravil graf vyjadřující Pederovu pozici ve spektru vší hudby. A pro ještě větší ilustraci jsem na něj zanesl i pár dalších interpretů.

graf
Peder nakonec dopadl docela dobře

Peder zaujal nejen hudbou musím říct.

peder
Pederovi už ty vousy trochu přerostly přes hlavu

MIKE PARKER je tatíček techna, takže zahrál co se od něj čekalo. Podobně jako POWELL, což byla slušná klubová muzika, ale proti ostatním tam na mě působil jak kdyby tam pozvali Tata Bojs. Holt pátek.

Konec zachránili UGANDAN METHODS (Ancient Methods + Regis), což bylo taky tuc-tuc, ale pěkný tuc-tuc, navíc s dostatečně dobrou projekcí se scénami z černobílých filmů, takže to bylo trochu jako v Ponrepu a člověku hned bylo líp.

Den 4
RYO MURAKAMI slušný, ALESSANDRO CORTINI se sólovkou Sonno slušný, SHACKLETON s projektem Powerplant trochu lepší než slušný. Celkově nejslabší den, který mi zachránil už zmíněný ENA krátkym setem v místnosti, co vypadala připravená spíš na jatka než na party.

Den 5
Poslední den jsme zůstali jen kvůli Frostovi, což je tady v redakci něco jako Ježíšek, který akorát místo dárků nosí bolest. Po BITSTREAM kolem osmé přišel SAMUEL KERRIDGE, který místo projekce a jakéhokoliv osvětlení použil pár blikajících lamp namířených zepředu přímo na sebe, které tvořili hodně hypnotické stíny na projekčním plátně za ním.

sk
Kerridge se rozhodně předvedl v tom nejlepším světle

COH + FRANK bylo takové nemastné neslané. LUSTMORD je zase fotřík dark ambientu, což mu teda jde, to musim říct i já, a to se v dark ambientu hodně vyznám. Bylo to dark a byl to ambient, takže za mě tam bylo vše, co tam mělo být. No a BEN FROST předvedl asi nejrozporuplnější vystoupení co jsem zatím od něj viděl (tohle bylo podevátý, v redakci jsem tedy ještě za amatéra). Speciální světla se komplet rozesrala mlhou, kterou tam nějaký génius pouštěl celou dobu a přišlo mi, že buď zkoušel něco novýho nebo se mu rozhašili krabičky, každopádně to nemělo moc hlavu ani patu.

Intelektuální zhodnocení
Atonal byl jednoznačně hudebně nejlepší festival, kde jsem měl tu čest hodit bobek, a to nejednou. CTM je mu hodně blízko, ale festival, kde je každoročně -30 stupňů nemá naději se měřit s akcí, kde nepotřebujete kožich, abyste došli 200 metrů do Berghainu a nemusíte se bát, že vám přimrznou nohy k chodníku, když se zastavíte zapálit si cigáro.

10/10

IMG_1243

Noise Party Vol. VI – 10/10

Na začátek bych chtěl podotknout, že jako vždy jsou veškerý informace, které jsou zde na blogu k nalezení, zcela objektivní a pokud zastáváte jiný názor, tak to máte blbě a zkuste o tom přemejšlet znova. To znamená, že Beatles sou omyl, koně blbost a lodě k hovnu. No a Noise Party nejlepší festival v Čechách.

Dvoudenní minifestiválek budějckejch Naabů (pro bližší informace doporučuji použití internetu) se už druhej rok odehrával v Rechlích, což se přiznám, že vlastně ani nevim kde přesně je. Podle toho vypadala cesta, protože dost dlouhou chvilku to vypadalo, že spíš než kemp v Rechlích najdeme prsa Martiny Sáblíkový. Což je mimochodem jedna a tatáž osoba jako Tomáš Rosický, to jenom tak na okraj. Jak ale tušíte nakonec bylo hledání úspěšné a kemp jsme našli. Kemp vypadá přesně tak, jak vypadaly dětský letní tábory, když ještě za něco stály. Žádnej singál, žádný matrace a malej panák višňovice za 15.- A to jsem se zprvu radoval, že v okruhu 30 km neni žádnej Martini stan. Bejt tam se mnou Palivo, tak ještě ten večer jedeme se třema promilema na sekačce do Polska, to je na tuty jasný.

Obrázek

Tak jak to na hudebních festivalech chodí, tak tam krom chlastu byly i kapely. Program začínal v pátek v šest kapelou Walden, což si nepamatuju, protože byl v bekstejdži pimpongovej stůl a tim pádem sem tam byl i já. První kapela, kterou jsem zaznemenal byli Nod Nod, což jsou lidi z Five seconds to leave a Veeny, která kdysi hrála před WWW v Solnici v Budějcích (nebo si to s něčim pletu) a to bylo hodně dobrý (Nod Nod, Veenu si nepamatuju). Přestup z višnovice na jägra skvěle pasoval k tomuhle zpomalenýmu noisu s holčičím zpěvem. Vono se line-up celýho festivalu skládal vesměs z bordelu, většinou s kytarou, protože to N v NAAB znamená Noise. Hned to dává smysl jako Martin Maxa v posilovně. Za zmínku pátečního večera stojí zejména hoši ze Superego Kid, kterejm sice moc nešel pimpong, ale o to lepší to pak bylo na podiu. A neni každej Palivo nebo já, aby uměl všechno. Kdyby tam byl Jaromír Bosák, tak si určitě Ori vod bubnů ze Superega vyslouží označení skvěle talentovaný Wayne Rooney. Tenhle mladej kluk (od pohledu bych mu tipnul něco mezi 15-40) si totiž střihnul za dva dny koncerty rovnou tři a všechny byly boží jak banánky v čokoládě. Superego Kid, Nachttante (bicí + naloopovana jazzová zbordelená kytara) i Sky to Speak. Poslední jmenovanej projekt je ambientní zvuková stěna, za kterou je schovanej Ori s bicíma a mlátí do toho tak, aby to neznělo jako vobyčejná hudba z vejtahu. A funguje to, zkuste si to najít na internetech.

Jestli ste četli náš report z Primavery, tak už víte, že první den jsem viděl stejně kapel jako za celou Barcelonu. Proto bylo na čase jít si ustlat na palandu bez matrace. Cestou ze sálu jsem zrovna viděl rakouský Ni (ne francouzský Ni, aby bylo jasno), jak si to šinou v alobalovejch skafandrech na stage, kterou si udělali mezi lidma. Škoda, že sem byl už narvanej jak rychlík z Linze.

Ráno bylo překvapivě snesitelný a jelikož od rána z repráků hrálo kántry, tak jsem sešel z původního plánu dát si k snídani kedlubnu a rozhodl se pro whiskey. To se nakonec ukázalo jako dobrá volba, protože se postupem času přidali i ostatní návštěvníci okolo snídaňového stolu a všechno bylo sluníčkový. Šli jsme se i koupat do potoka.

Obrázek

Ve dvě pak následovalo mistrovství světa ve fotbale ve čtyřčlených týmech, kde jsme bohužel s týmem Bayern vole! nedosáhli takových úspěchů, které nám po právu náleželi, protože počasí, rozhodčí, soupeř, balon i flaška vaječňáku hráli proti nám. V prvním zápase nám byl odepřenej jasnej gól, kdy jsme 6 minut po konci druhýho poločasu dali gól na dva jedna, ve druhým jsme remizovali kvůli chybě našeho golmana, způsobenou nezpůsobilostí terénu a třetí zápas sme taky projeli, protože nám po prvním zápase odešel klíčovej hráč chrápat do chatky.

Pak jsme se šli zase koupat, abychom následně mohli jít hrát pimponk. Od šesti začli hrát Benelux, což mě mrzí, že jsem neviděl, protože Bejbiš, kterej tam hraje na kytaru měl už solidně nakoupenou party a určitě to stálo za to. Shibuya Motors sem zahlíd zběžně, dál pak již zmíněný Nachttante, Sky to Speak a Tummo. Je to divný, ale všechno bylo fakt zábavný a ani jedna kapela mě nesrala. Naopak bylo opět na hovno, že moje spalování alkoholu neni motorka a musim jít spát o půlnoci, pokud chci mít následující poledne míň než 2 promile. Díky tomu jsem prošvih jak Les Rhinoceros, tak DJ Náruče Astera, kterej jel párty až do šesti do rána. Na tomto místě bych rád poděkoval za skvělou organizaci, protože pásku na ruce sem si přetrh asi třikrát a pokaždý jsem dostal novou, aniž by mě někdo s nápisem security mlátil tyčí a kričel na mě, že mám malou hlavu. Dále bych se pak tímto oficiálně rád přihlásil na pozici chlast manažera kempu, protože aby oba dva dny došel jégr už při brzkém odpoledni je vskutku na pováženou. Poslední návrh na změnu je, aby se chatky s matrací rozdávali podle věku a ne podle času příjezdu. Přece jen už jsem starší pán a spát na žida už není mému věku důstojné. Jinak za mě čistých 10/10 a už se těšim na příští rok.