Tag: k honění famfulína

Huerco S. – Colonial Patterns

cover

Na začátek ty nudná fakta: Huerco S. se vlastním jménem jmenuje Brian Leeds, což si budete pamatovat přesně tak dvě minuty. Vyrůstal v Kansas City a studoval keramiku, takže je dost velká pravděpodobnost, že je to bukva. Kdo jinej by studoval keramiku, že? Maximálně, že by jeho otec a máma a dědové byli všichni keramisti a chtěli z něj mít taky keramika. Jenže to je dost nepravděpodobné. Samozřejmě mi to vrtalo hlavou a tak jsem zaslal oficiální dotaz, tak uvidíme, jestli se k tomu Brian nějak vyjádří.

otazka

Teď trochu zajímavějších faktů:

  • průměrný člověk si za den prdne 14, přičemž vyprdí až půl litru plynu
  • když budete prdět nonstop 6let a 9 měsíců, vypustíte plyn obsahující stejné množství energie, které je obsaženo v atomové bombě
  • Luciáš Benda je pořád píčus

A teď se konečně můžeme vrátit zpět k hudbě. Huerco S. hrával ze začátku něco, co se s odřenýma ušima dalo označit jako house music, ale pak začal hrát ještě trochu víc kokotsky a američani byli tak zmatení, že si usmysleli, že je potřeba vytvořit 5 miliardej třistaosmdeátejpátej žánr, a tak vymysleli outsider house. Američani jsou ostatně zajímavý národ. Může mi někdo vysvětlit, proč si všichni v Mekáči objednají velký pití, když refill je vždy zdarma? Outsider house je ale v podstatě jen lo-fi house smíchanej s trochou experimentalu. Což znamená, že jste to vůbec nemuseli číst, kór když vezmeme v potaz, že von to Huerco už ani nehraje. Teď totiž ještě o něco víc zpomalil, takže hraje post-outsider-ambient-electro.

Přesně v tomto duchu se nese i jeho zatím nejlepší deska Colonial Patterns, která se nese přesně v tomto duchu, což je logické, protože se nese přesně v tomto duchu. Vypadá to jako blábol že? A ano, je to blábol. Beaty se vyskytují natolik náhodně, že si můžete připadat jako intelektuál. Nad 100bpm jdou málokdy, takže se nemusíte bát, že to někdy uslyšíte ve fitku. Prim tu hraje spíš onen zmíněný experimental, což je moje oblíbené slovo, protože pod ním si kdokoli může představit cokoli. A druhé moje oblíbené slovo je distorted – takže album je taky distorted. A to dost. Asi jako Oldřich Kaiser v sobotu ráno. Skáče od hypnotických melodií schovaných do abstrakních loopů až po zcela nahodilé avantgardní kompozice, které se ale nikdy nerozpadnou v střepy, ale svým způsobem drží pohromadě decentní či téměř neslyšitelnou klenbou, kterou rozluštíte, pakliže se pořádně zaposloucháte a přestanete u toho alba třeba žrát špagety nebo řídit auto.

Jinými slovy, vynikající album, když v noci surfujete po webu a snažíte se zabít čas mezi jednou ranní a druhou ranní, tedy mezi prvním vyhoněním u Pornhubu a druhým vyhoněním. Ženám samozřejmě album doporučujeme k vysávání, žehlení nebo vaření guláše, páč nic jinýho by ani dělat neměly.

Dropbox. Nashledanou.