Tag: techno

Gabriela Penn – Phase

Gabriela Penn

Gabriela Penn hraje techno. Tím jsem shrnul asi 90 % informací, které se o ní kdekoliv dají najít. Na last.fm má monstrozních 28 posluchačů. Krom toho je z Nizozemska, má podle fotek tetování minimálně na dvou roukou, mrňavýho psa, ráda si občas hodí selfíčko na facebook a nedávno se jí narodila neteř, která je podle všeho člověk.

Techno, který hraje, je hodně slušný. Přímočarý, s celkově temnější atmosférou, zkrátka nic, co byste se měli stydět pustit na narozeninách vaší babičky, až na devátý pokus sfoukne i tu třiaosmdesátou svíčku. Žádná revoluce to není, ale už jen jako seznámení pro případ, že by někde poblíž hrála naživo, to za to stojí. Hádám, že živý sety bude mít vynikající.

V Dropboxu najdete vynikající třísongové EP Phase. To můžete najít i na Beatportu, kdyby se vám za to chtělo utratit nějaké drobné, za které si pak Gabriela bude moct nechat udělat další kérku nebo koupit dalšího psa. Další věci (včetně tohohle EP) najdete i volně ke stažení na Soundcloudu.

Mondkopf – Hadés

a2226275382_10

Mondkopf znamená Moonhead (logicky čti Můnhíd, stejně jako Rejdiohíd a Motorhíd) Paul Régimbeau si dal svůj nick podle toho, že mu rodiče v mládí pořád říkali, že je hlavou na měsíci (český ekvivalent: hlavou v oblacích, slovenský ekvivalent: ti solidně jebe ty kokso)

Mondkopf začal vydávat desky už v roce 2006 a že jich stihl vydat dost. Prvně to bylo bum bum, pak tuc tuc a pak dospěl, takže jste o moc nepřišli (předpodkládám tedy, že desky nemáte naposlouchané, protože předpokládám, že je v Česku asi tak jeden lidí, kteří sledují francouzskou undergroundovou dancefloor scénu). To bychom měli průlet diskografií. Ale abychom byli trochu profesionálnější: první desky byly hodně ovlivněny dancefloorem a když byste si je poslechli, asi byste je horko těžko přiřazovali stejnými hudebníkovi, který přišel s Hadésem. Tehdy si Mondkopf hodně ujížděl na hip-hopu a především Wu Tang Clanu, teď už díky bohu není teplouš a točí v přehrávači Electric Wizard. Pointa? Starší desky nehledejte.

Zajímavý věci se začaly dít až v roce 2013, kdy začaly přilétat první vlaštovky z jeho dosavadního opus magnum jménem Hadés (a také EP Ease your pain). Ten už vydal na svém vlastním labelu In Paradisum („abych měl stoprocentní kontrolu nad tím co dělám bla bla bla“) a mezi náma, je to taková fošna, že by ji ani truhlář neuzvedl (viva sobota).

Hadés osciluje někde mezi ultrabrutálním technem, ultrabrutálním industrialem a mírně brutálním dark ambientem – prostě hudba tak akorát na pohřeb (francouzsky le dark croissant). Navíc obsahuje dost drone, takže můžete v intelektuálních kavárnách říkat „ach, drone? Ano, ten taky poslouchám, zdůrazňuje mé bytí i nicotu zároveň.“ Ultrabrutální techno tu nicméně nezabíjí smažením bpm, ale hloubkou úderů (většina songů ale nemá žádnou rytmickou složku). Ty se vám zařežou do kostí, rozmlátí hlavu, proniknou mozkem, stejně jako kov přicházející z industriálních zářezů. Až si budete potřebovat odpočinout, přijdou mezihry. Temné a hluboké jako norské lesy! (to je ale panečku přirovnání!) Tíživé a zmatené jako losové, kteří jimi bloudí (a ještě lepší!)!

Hadés, i když se to nezdá, navíc oplývá oním magickým efektem „čím víckrát si to pustím, tím víc bludišťáků v tom objevím.“ Zprvu vás trochu zklame, protože je záměrně koncipované na dvě části, přičemž první polovina je nálož, druhá klid (stejně otravný jako když si zaplatíte děvku, ale po kouření vám vyprší čas), nicméně při dalších posleších se i druhá polovina alba zadře pod kůži, právě díky odpudivé přitažlivosti droneových základů.

Já vím, že si občas přečtete nějakej článek a říkáte si „skvělý, tak a teď si dojím ten jogurt,“ ale v tomhle případě byste měli okamžitě klikat na dropbox a album stahovat (nebo jinam a kupovat), protože tohle album za to rozhodně stojí.