Tag: tma

Blackmouth – Blackmouth

Blackmouth a jejich stejnojmenné a jediné album Blackmouth vyšlo v květnu roku 2000. To je už šestnáct let zpět. Šestnáct. Jaký to byly krásný časy. 90% youtuberů ještě nebylo naživu, Jirka Pomeje neměl dluhy a Arsenal uměl hrát fotbal. Jenže pak přišel Babiš a uprchlíci a všechno zničili.

blackmouth_1400

Blackmouth byl tehdy jednorázový projekt Jarboe ze Swans a dvou cápků z Trust Obey. Jarboe byla už tehdy dost nesjízdná, tudíž Vám sem ani nebudu dávat její fotku. Protože tehdy internet existoval jen na kalkulačkách tak moc informací nenajdete. Já, internetový ninja třetího stupně, jsem našel jen jednu recenzi a ta mi toho tedy moc neřekla. Dal jsem se tedy místo toho na vaření a udělal jsem si toasty s kečupem, salámem a sýrem. K tomu potřebujete kečup, salám a sýr. Dáte to do toastovače a je to.

Blackmouth se pohybují na hranici mezi  trip-hopem / dark ambientem a jazzem. A to je asi tak všechno, co se k tomu dá říct, protože jsem to popsal dost přesně. Líp už to asi nejde. Pointa je každopádně taková, že je to výborné album pro příjemný romantický večer ve dvou, kdy do sexu zapojíte i předehru a natáhne jej tedy na neúnosných 8 minut. Zároveň doporučuji poslouchat i brilantní texty, například ten k písni The Conversion:

i’ve been trying to find the reason and you know what? i don’t think there is a reason or an answer to it it’s just all of this well weren’t we meant to be it? i can’t deny it can you deny it what you want what i need and then just…you know the rest and all of this is well its not like that.

Album v Dropboxu.

Psy-High ’14 – 9/10

Letošní Psy-High měl asi nejhorší teaser v historii teasrů. Obrovský ohniště, hipíci, smažený houby, kozí mlíko, pantofle, sitar, fáborky, batika, korálky, lidi pomazaný hlínou a další věci, o kterých sem doufal, že vymřeli s Johnem Lennonem. Jelikož jsem byl v lese naposled v dobách, kdy tam ještě žili komunisti, tak sem se rozhod, že se kousnu a pojedu tam i tak. Koneckonců mám na lejtku tribal. A to je přece znamení lesů.

Abych zachránil matičku zemi, tak sem směrem do Čech nabral jednoho spolunávštěvníka z Německa a v Praze pak Šumiva (znamý jako třetí člen wwwaru, který sem nikdy nic nenapsal) a jelo se do Hořic. Značení cesty bylo o něco horší, než značení na Noise Party v Rechlích (tam byla jedna cedule, tady ani ta.) Jelikož jsme s Šumivem buržoázní rozmachaný fudlánci, tak sme samozřejmě jako většina návštěvníků nestanovali, ale spali v nejluxusnějším hotelu v nejbližší vesnici. Jedna noc vyšla na 1.800,- což je docela dost. Vezmu-li ale v potaz, že sem hned první noc prošel skleněnýma dveřma hotelu, tak je tahle částka vlastně docela pochopitelná. Sklenáři prej o víkendu normálně nemakaj.

hrnec

Lom u sv. Josefa má zvláštní atmosféru, která je umocněna tim, že je tam v noci fakt tma jak v hrnci. A překvapivě skvělej zvuk. Bohužel sme nestihli Děti deště a chytli až Tomáše Paluchu na hlavní stagei. Znělo to uplně jinak, protože jich nebylo jako normálně dva, ale pět. Což je o tři víc, takže je to podpásovka. Hrozně sem se těšil na Weedpecker, což je polskej stoner jak od Zdendy Trošky (lol), ale bohužel sme se zasekli ve frontě na pivo. Tentokrát to ale nebyla uplně naše vina, protože fronta byla konstantně až do píči a logistika baru po celou dobu dost selhávala. Tohle taky bylo jedno z mála mínusů celýho festivalu. Pravidelní návštěvníci blogu si jistě všimli, že na festivaly nejezdíme tak úplně kvůli kapelám a chápou jistě naše rozhořčení. Když člověk už tu frontu vystál, tak si samozřejmě nedal jen jeden drink. Z dalších kapel si matně vzpomínám na Deer Deer a na Enten Og Eller a obojí bylo ucházející. Pak jsem prošel dveřma a šli jsme spát.

Druhej den jsem si vyslechl u oběda, jak jsem se měl den předešlý, pokecal se sklenářem o řemeslu a jestli pracuje i v neděli a šlo se zase zpátky. V lese bylo cestou tak krásně, že jsme se tam dokonce vyfotili.

Permon Balet Superstar pro mě byli jednim z vrcholů festivalu. Bohužel se právě nemůžu dostat na internet, abych se s vámi podělil o více informací ohledně tohoto tria, tak aspoň takhle:

Otázka jestli chlebem nebo kamenem nám posluchačům bohužel zůstala nezodpovězena a vrtá mi hlavou do teďka. Vlastně sem o tom přemejlšel i během celýho setu Limestone Whale, což byl skvělej stoner rock z Německa, kterej bych asi víc ocenil, kdybych hulil. Ale vzhledem k tomu, že sem v sobě měl dvě a půl speciální pralinky, tak sem to kouzlo týdle hudby normálně pochopil. Bohužel na mě měla pralinka jako na nehuliče stejnej efekt, jako fernet na kojence. Nájezd byl o to silnější, že mě to chytlo uprostřed toho, když jsem se snažil projít workshopem black yogy, což je yoga dělaná ve tmě. Ještě jednou podotýkám, že v lomu byla tma jak v hrnci. Jestli sem na někoho šlápnul, tak bych se chtěl tímto omluvit.

Podle zběžného pohledu na program zjišťuju, že jsem přeskočil několik hodin a hlavně Kalle – nejlepší kapelu festivalu (ano, vždycky je to soutěž). Veronika z Nod Nod má tak krásnej hlas, že sem celou dobu chtěl hladit koťátko. Doufám, že ještě nějakou dobu vydrží u muziky a nezačne moderovat nějakej herbář.

Normálně sem si koupil i kazetu. Teď si musim pořídit kazeťák. Jelikož Šumivo je hroznej metalák, tak celou dobu sondoval, jestli bude nějaký řvaní. Po Social Party mu trochu stál penis, protože to bylo solidní screamo z Bruntálu. Podle nápaditosti pojmenování kapely bych tipnul, že kytaristy pes se jmenuje Alík. Horší název pro kapelu už je jen Bižuteriér. Po hudební stránce ale velmi dobrý, Šumivo by dokonce použil slovo splendid, kdyby pocházel z Anglie. Na konci dokonce zanotovali melodii, o který Šumivo tvrdí, že to sou Hvězdný války, já sem přesvědčenej o šmoulech a Dojč řikal, že je to Noc na Karlštějně. Za radu budu velmi vděčnej. Třeba tim vyřešim i otázku, jestli chlebem nebo kamenem.

Solidiní návštěvnost měli i Zatokrev, což je švýcarskej doom metal s vokálem jak z pekla. V tom pekle ale sedí Scott Kelly a tomuhle vokálu se trochu směje. S jejich diskografií nikterak obeznámen nejsem, ale znělo mi to jako klasickej průřez postrádající dynamiku u zakončení písniček. Chvílema to bylo až otravný, když si kluci hráli na počítání a dokazovali si, že dokážou zahrát bum uplně ve stejnou dobu 30x za sebou. Poslední věc večera pak pro nás byli Nod Nod (Kalle + Five seconds to leave), který sem si po Kalle tak neužil, protože to bylo na stupnici krásy někde o dva stupně za mnou a jeden stupeň za Kallou.

front-suma-sumarum-fbe0d

Suma sumárum: Psy-high je velmi vydařenej festival, až překvapivě hodně screama / matiky / metalu a hutnejch kytar. Workshopy a přednášky, který nás svjema tématama docela děsily, se konaly stranou a avizovanej stoner / psychadelickej nádech akce mě nějak uplně minul. Dal bych i 10/10, ale neni to Noise Party a nebyl fotbalovej turnaj a ping pong. Velký mínus – bar a nezařazení jägra do inventáře (are you mental?) a to, že sem vykouřil moc cigaret. Velký plus za lokaci a přijatelnej počet lidí. Příští rok asi znova.